15 C 27/2021-31 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. října 2020, na zaplacení částky 15 966 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácené půjčky v částkách 3 688,79 Kč a 8 000 Kč (obojí žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacených úhrad (poplatků), a to za hotovostní inkaso splátek v částkách 857,21 Kč a 2 593,13 Kč a za administrativní činnost v částce 826,87 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroků podle výroku III. a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z nevrácené půjčky 3 688,79 Kč za období od 9. dubna 2016 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 6. prosince 2019 v částce 1 102,83 Kč a z nevrácené půjčky 8 tis. Kč za období od 3. října 2016 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 6. prosince 2019, a to v částce 2 062,59 Kč. Platební povinnosti žalované ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 3 688,79 Kč, poplatku v částce 857,21 Kč a úroku 2 889 Kč a 20,98 % dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], (dále jen„ úvěrující“) a žalovanou. Platební povinnosti žalované ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 8 tis. Kč, poplatkům 2 593,13 Kč a 826,87 Kč a úroku 6 114,49 Kč a 23,72 % dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi úvěrující a žalovanou. Na základě smlouvy ze dne [datum] měla úvěrující poskytnout žalované 6 tis. Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatil úvěrující dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 546 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. To vše měla žalovaná splácet ve 43 týdenních (sedmidenních) splátkách po 222 Kč do 1. dubna 2016. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalované 8 tis. Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatil úvěrující dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 240 Kč do 2. října 2016. Žalovaná však úvěrující dosud nezaplatila žalované částky jistiny, poplatků a úroku v žalované výši podle výroku III. z nevrácených půjček. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácených půjček. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 14. října tr. K jednání se nedostavila žádná z účastnic, jen zástupce (resp. podzástupkyně) žalobkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla omluvena. Při tomto jednání vzala žalobkyně žalobu zpět v části, jíž se domáhala zaplacení poměrného úroku, tedy i úroku kapitalizovaného z poměrné části jistiny. Výrokem III. proto soud řízení zastavil v rozsahu zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). 3. Dokazováním soud zjistil, že došlo k uzavření uváděných smluv. Jejich podpisem žalovaná stvrdila převzetí peněz v částkách 6 tis. Kč a 8 tis. Kč a zavázala se je vrátit úvěrující a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 4. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelem dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze (s možnou výjimkou skutečných nákladů spojených s inkasem splátek) běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť v příslušném řízení vystupovala na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši dosahuje téměř 60 % čerpaných peněz u první smlouvy a téměř 75 % u druhé smlouvy, což představuje roční úrok téměř 98 % u první ze smluv a 90 % u druhé smlouvy. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom představuje více než šestinásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže). 5. Vysvětlení žalobkyně, odkazující obecně na úkony spojené se zavedením žalované do systému úvěrující, zaslání uvítacího dopisu v každém z případů sjednání smlouvy, vedením účtu se splácením, telefonáty atd. jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Je proto nutné je vždy posuzovat jako úrokové zatížení dlužníka, zde žalované. Výjimkou by mohlo být ujednání o placení poplatku za hotovostní inkaso splátek, které by bylo placenou skutečně poskytovanou nadstandardní službou pro žalovanou. I zde jde ovšem jen paušalizaci, neboť úvěrující zjevně vznikají v podstatě stejné náklady při inkasování splátek ve výši 222 Kč (u první smlouvy) nebo 240 Kč (u druhé smlouvy) a přesto byl tento poplatek v těchto případech stanoven na 1800 Kč a 3 200 Kč. Navíc nebylo žalobkyní nijak zohledněno, že žalovaná měla přestat splácet od 15. resp. od 19. ledna 2016, tedy u druhé smlouvy ještě před polovinou sjednané doby splácení. Služba jí tedy zjevně nebyla poskytována a přesto bylo žádáno její plné zaplacení. I v tomto případě proto jde bezpochyby jen o úrokové zatížení poskytovaných peněz. 6. Soud tedy posoudil předložené smlouvy jako platně uzavřené smlouvy o úvěru, jejichž režim podléhá § 2395 a násl. OZ Smlouvy jsou ovšem neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout též částky odpovídající shora uvedeným„ poplatkům“, které jsou pouze fiktivní a představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku). Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů se od března do srpna 2015 pohybovala od 13,3 do 13,6 % ročně (Zpráva o vývoji finančního trhu v roce 2015, zveřejněná na webových stránkách Ministerstva financí). Protože jde o neplatnost zapříčiněnou toliko nezákonným množstevním rozsahem (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, které poskytují úvěrující banky v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 13,6 % ročně u první ze smluv a 13,3 % u druhé smlouvy. To znamená, že pokud úvěrující podle první smlouvy poskytla žalované úvěr 6 000 Kč na dobu 43 týdny za korigovaný úrok 13,6 % ročně, měla žalovaná úvěrující vrátit 6 676 Kč. Pokud tedy podle žalobních tvrzení na tyto své závazky uhradila žalovaná celkem 5 000 Kč, byl tak zcela zaplacen úrok, neboť při nedostatku tvrzení o započítávání plateb bylo plněno primárně na něj podle § 1932 odst. 1 OZ. K placení tedy zbývá toliko částka 1 676 Kč odpovídající nesplacené jistině. Pokud úvěrující podle druhé smlouvy poskytla žalované úvěr 8 000 Kč na dobu 58 týdnů za korigovaný úrok 13,3 % ročně, měla žalovaná úvěrující vrátit 9 187 Kč, přičemž při celkové úhradě 2 500 Kč, tak byl opět uhrazen zcela úrok a k placení proto zbývá částka 6 687 Kč odpovídající nesplacené jistině. 7. Jen ohledně těchto částek proto soud výrokem I. uložil žalované povinnost k placení, včetně úroku z prodlení z těchto částek v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož výše odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlou