8 C 316/2021-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 600 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 390 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti, když nehradil řádně a včas sjednané splátky. Žalovaný do postoupení pohledávky žalobkyni uhradil jen 4 600 Kč, z toho na úrok 2 600 Kč, na poplatek za administrativní činnost 959,96 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso 1 040,04 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně se domáhá dlužné částky 18 800 Kč, skládající se z jistiny 13 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 640,04 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 4 159,96 Kč, jakož i kapitalizovaných úroků 979,68 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení 429 Kč a dále úroků a úroků z prodlení z jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>3. Žalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> 4. Soud má za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřeli dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 600 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 390 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný do postoupení pohledávky žalobkyni uhradil jen 4 600 Kč, poté již nic. V červenci 2019 obvyklá výše úroku ze spotřebitelského úvěru na spotřebu s fixací úrokové sazby do 1 roku činila 8,58 % ročně, nad 1 rok do 5 let činila 8,81 % ročně. 5. Skutkový stav v bodě 4. prokazují tyto listinné důkazy: karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum], oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, poštovní podací lístek ze dne 22. 2. 2021, předžalobní výzva ze dne 13. 5. 2021, poštovní podací lístek ze dne 14. 5. 2021, výpis z databáze ARAD České národní banky za červenec 2019. 6. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 101 OSŘ tvrdil a prokázal, že uhradil více, než uvádí žalobkyně, resp. tvrdil a prokázal jiné skutečnosti, které by mohly zčásti či zcela vyvrátit oprávněnost žalobkynina nároku. Žalovaný tak však neučinil a soud má tudíž za to, že je pravdivé žalobkynino tvrzení, že žalovaný žalobou nárokované částky neuhradil ani přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku. 7. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., bčanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Vedle úroku v pevné výši 2 600 Kč z jistiny 13 000 Kč byly sjednány ještě odměna za administrativní činnost 2 600 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč. Odměna za hotovostní inkaso je cena služby, která spočívá v činnosti pověřené osoby, která za žalobkyni dochází či dojíždí do místa bydliště žalovaného, aby každý měsíc inkasovala splátku, takže se jedná o službu nad rámec standardního úvěrového vztahu, přičemž platba za jednu návštěvu činí 86,70 Kč, což už je částka, která není ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Tzv. odměna za administrativní činnost však není ničím jiným, než pod jiným názvem skrytý pevný úrok z úvěru. Skutečný výše úroku ze zápůjčky ve výši 13 000 Kč se splatností 60 týdnů tak činí 5 200 Kč (úrok 5 200 Kč + odměna za administrativní činnost 5 200 Kč), tj. 40 % za 60 týdnů, tj. 34,67 % za 52 týdnů (1 rok). Obvyklá výše úroku z úvěru na spotřebu pro domácnosti podle České národní banky v červenci 2019 u úvěru s fixací úrokové sazby do 1 roku činila 8,58 % ročně a u úvěru s fixací od 1 do 5 let činila 8,81 % ročně. Zkoumaný úvěr s fixací sazby na 60 týdnů je nejpodobnější úvěru se splatností do 1 roku, neboť se nachází jen těsně nad hranicí 1 roku. Reálný úrok, který měl žalovaný podle smlouvy zaplatit tak dosahuje 4,04 násobku výše obvyklé úrokové sazby ve výši 8,58 % ročně. Nelze pak přehlédnout ani smluvní ujednání o smluvní pokutě za prodlení se splácením ve výši 0,1 % denně (bod 5.1 písm. c) smlouvy) z dlužné částky, tj. 36,5 % ročně, byť tento nárok není předmětem tohoto řízení. Výše úroku, která převyšuje hranici 4 násobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení s poplatkem za hotovostní inkaso a smluvní pokutou za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. 8. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10 ze dne 14. 6. 2012, ECLI:EU:C: 2012, resp. CELEX: 62010CA0618). 9. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: 2020, resp. CELEX: 62018CJ0679). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ, nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy. 10. Protože je smlouva o úvěru pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel částku 13 000 Kč a uhradil částku 4 600 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílu těchto částek a úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože uplatněné nároky měly vyplývat ze smlouvy, které jsou absolutně neplatná. 11. Ve věci měl větší díl úspěchu žalovaný, kterému tak dle § 142 odst. 2 OSŘ vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu poměrn