8 C 390/2021-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 19 541 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 29 % ročně pro sjednanou dobu řádného trvání smlouvy vypočtený na částku 4 901 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení 9 140 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5 500 Kč. Žalovaný se zavázal částku uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 197 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti, když nehradil řádně a včas sjednané splátky, přičemž poslední splátku uhradil dne 24. 4. 2019. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem 2 200 Kč, poté již nic. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně se domáhá částky 35 140,98 Kč, skládající se ze zbývající části jistiny 19 105,93 Kč, zbývající části poplatku 16 035,05 Kč, kapitalizovaných úroků 1 446,74 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 2 975,35 Kč a úroků a úroků z prodlení z jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>3. Žalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> 4. Soud má za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřeli dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 19 541 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 29 % ročně pro sjednanou dobu řádného trvání smlouvy vypočtený na částku 4 901 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení 9 140 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5 500 Kč. Žalovaný se zavázal částku uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 197 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem 2 200 Kč, poté již nic. V březnu 2019 činila obvyklá výše úroku ze spotřebitelského úvěru na spotřebu s fixací úrokové sazby do 1 roku 8,50 % ročně, s fixací nad 1 rok do 5 let 8,20 % ročně. 5. Skutkový stav v bodě 4. prokazují tyto listinné důkazy: zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], tabulka umoření, oznámení původního věřitele o postoupení pohledávek ze dne [datum], poštovní podací lístek ze dne 25. 1. 2021, předžalobní výzva ze dne 28. 6. 2021, poštovní podací lístek ze dne 28. 6. 2021, výpis z databáze ARAD České národní banky. 6. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 101 OSŘ tvrdil a prokázal, že dlužné částky uhradil zcela nebo ve větší míře, než uvádí žalobkyně, resp. tvrdil a prokázal jiné skutečnosti, které by mohly zčásti či zcela vyvrátit oprávněnost žalobkynina nároku. Žalovaný tak však neučinil a soud má tudíž za to, že je pravdivé žalobkynino tvrzení, že žalovaný žalobou nárokované částky neuhradil ani přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku. 7. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Úrok byl sjednán v pevné výši 4 901 Kč, představující sazbu 29 % ročně, což samo o sobě je dosti vysoká hodnota, za situace, kdy v téže době obvyklá úroková sazba ze spotřebitelského neúčelového úvěru na dobu 1-5 let činila 8,20 % ročně. Takto vysoký úrok však nebyl sjednán sám o sobě, ale současně s ním byly sjednány ještě odměna za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení 9 140 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5 500 Kč. Odměna za komfortní splácení je cena služby, která spočívá v činnosti pověřené osoby, která za žalobkyni dochází či dojíždí do místa bydliště žalovaného, aby každý měsíc inkasovala splátku, takže se jedná o službu nad rámec standardního úvěrového vztahu, přičemž platba za jednu návštěvu činí 305 Kč, což už je částka, která vzbuzuje pochybnost o souladu své výše s dobrými mravy. Zejména ale tzv. odměna za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení není ničím jiným, než pod jiným názvem skrytý pevný úrok z úvěru. Skutečný výše úroku ze zápůjčky ve výši 20 000 Kč se splatností 18 měsíců tak činí 14 041 Kč (úrok 4 901 Kč + poplatek 9 140 Kč), tj. 70,205 % za 18 měsíců, resp. 46,80 % za 12 měsíců (1 rok). Reálný úrok, který měl žalovaný podle smlouvy zaplatit tak dosahuje 5,7 násobku výše obvyklé úrokové sazby ve výši 8,20 % ročně. Nelze pak přehlédnout ani smluvní ujednání o smluvní pokutě za prodlení se splácením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 36,5 % ročně, byť tento nárok není předmětem tohoto řízení. Výše úroku, která převyšuje hranici 4 násobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení s poplatkem za hotovostní inkaso a smluvní pokutou za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. 8. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10 ze dne 14. 6. 2012, ECLI:EU:C: 2012, resp. CELEX: 62010CA0618). 9. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: 2020, resp. CELEX: 62018CJ0679). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ, nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy. 10. Protože je smlouva o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel částku 20 000 Kč a uhradil částku 2 200 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílu těchto částek a úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože uplatněné nároky měly v