9 C 263/2021-52 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 16 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 16 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 16 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 16 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 16 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, úrokem z prodlení ve výši 7,50% ročně z částky 16 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, úrokem z prodlení ve výši 8,00% ročně z částky 16 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně z částky 16 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, úrokem z prodlení ve výši 9,00% ročně z částky 16 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, úrokem z prodlení ve výši 9,00% ročně z částky 16 000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 16 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 a s úrokem z prodlení z částky 16 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a dále kapitalizovaný úrok ve výši 6 552 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 11 136 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 53 týdenních splátkách po 512 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 12. 2008. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze částku 4 584 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba] [anonymizováno] a ze strany [právnická osoba] [anonymizováno] pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 18. 9. 2018. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o půjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 16 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 53 týdenních splátek po 512 Kč, a to spolu s tzv. souhrnným poplatkem ve výši 11 136 Kč, celkem tak v částce 27 136 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Celkem žalovaný uhradil 4 584 Kč. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil [právnická osoba] [anonymizováno] a tato ji dále postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalovanému oznámil 11. 9. 2018. 4. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena dne [datum], postupoval soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, (dále jen starý obč. zák.) Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum] pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 5. Podle § 657 starého obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Podle § 658 odst. 1 starého obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Podle § 559 starého obč. zák. dluh musí být splněn řádně a včas. 8. Podle § 39 starého obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Podle § 41 starého obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 10. Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum] pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 11. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo uzavřením smlouvy o půjčce ke vzniku závazkového právního vztahu, podle kterého právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 16 000 Kč. Převzetí částky v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalobkyně prokázala svou aktivní procesní legitimaci, neboť soud shledal postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. Půjčenou částku 16 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 136 Kč, který fakticky plnil funkci sjednaného kapitalizovaného úroku z půjčky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 starého obč. zák., což konstatovala i žalobkyně v žalobě, se žalovaný zavázal vrátit ve formě 53 týdenních splátek po 512 Kč. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně si tak ujednali úrok z půjčky, který činil 68,28 % ročně. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 27 136 Kč (jistina 16 000 Kč a úrok 11 136 Kč) splatné za 53 týdnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 69,60 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 52 týdnů (tj. 68,28 % ročně, jak výše uvedeno). V době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku včetně cca 17,34 % ročně a běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení 1 až 5 let cca 15,13 % ročně. Ujednanou výši úroku soud přezkoumával z hlediska kritéria dobrých mravů, ke kterému je povinen z úřední povinnosti. Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nejvyšší soud přitom dovodil, že pokud jsou sjednány úroky ve výši 60 % ročně, jde o úroky sjednané v nepřiměřené výši, odporující dobrým mravům. S ohledem na uvedené je sjednaná výše souhrnného poplatku, úroku, jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a ujednání o souhrnném poplatku je tedy absolutně neplatné podle ustanovení § 39 starého obč. zák. To však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši souhrnného poplatku lze v souladu s § 41 starého obč. zák. oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Veškeré platby, které žalovaný v rámci splátek uhradil (celkem 4 584 Kč), proto soud započetl na jistinu půjčky ve výši 16 000 Kč a žalobkyni tak přiznal toliko částku 11 416 Kč se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 517 odst. 2 starého obč. zák. z této částky za dobu od postoupení pohledávky žalobkyni a v procentní výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., jak žalobkyně požadovala. 12. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení výše uplatněných úroků jakožto ujednání v rozporu s dobrými mravy dle § 39 obč. zák. byly další nároky spočívající ve zbývající jistině a ve zbýv