15 C 159/2021-20 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. ledna tr., na zaplacení částky 5 920 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácené půjčky v částce 4 559 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 1 361 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku v poměru 23,72 % z nevrácené půjčky 4 559 Kč za období od 14. listopadu 2016 do zaplacení, který kapitalizovala do 6. prosince 2019 v částce 3 358,33 Kč a zákonného úroku z prodlení z téže částky za období od 21. listopadu 2016 do zaplacení, který kapitalizovala do 6. prosince 2019 v částce 1 132,60 Kč. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova], (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovanou. Na základě této smlouvy měla zapůjčitelka poskytnout žalované 8 tis. Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaná měla zavázat vrátit a zaplatil zapůjčitelce dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 58 týdenních splátkách po 240 Kč do 13. listopadu 2016. Žalovaná však zapůjčitelce dosud nezaplatila žalované částky jistiny, poplatku a úroku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou měla uzavřít dne [datum] s věřitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 5. ledna tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. 3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy s žalovanou. Jejím podpisem žalovaná stvrdila převzetí peněz v částce 8 tis. Kč a zavázala se je vrátit zapůjčitelce a zaplatit jí uváděné poplatky a úrok 1 120 Kč v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 4. Soud naopak nezjistil, že by žalovaná ujednala se zapůjčitelkou placení poměrného úroku. Ustanovení čl. 1 podmínek smlouvy totiž naopak stanoví, že i v případě prodloužení trvání smlouvy (byť s odkazem na čl. 9 podmínek, které ovšem upravují jen technikálie uzavření smlouvy) se jistina dále již neúročí. 5. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 108 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže). 6. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje. Naopak sama poměrně podrobně uváděla, jak zapůjčitelka prověřila schopnost žalované půjčku splácet. Nic jistě zapůjčitelce nebránilo, aby si splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalované je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalované. 7. Soud tedy posoudil ujednání zapůjčitelky a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce, jejíž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedeným poplatkům, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v říjnu 2015 byla 13 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, je neplatnou jen tato část (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 13 % ročně. To znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla žalované zápůjčku 8 tis. Kč na dobu 13 měsíců za korigovaný úrok 13 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 8 619 Kč. Soud proto vyhodnotil veškeré platby žalované jako splátky poskytnuté zápůjčky. Pokud tedy žalovaná zapůjčitelce zaplatila 8 tis. Kč (jak žalobkyně tvrdila), zbývá k vrácení zápůjčky částka 619 Kč. 8. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost k placení částky 619 Kč jako nevrácené zápůjčky. Protože žalobkyně neuváděla, zda bylo sjednáno započítávání plateb žalované na jistinu a její příslušenství, nebo zda žalovaná specifikovala určení svých plateb, bylo nutné postupovat podle § 1932 odst. 1 OZ. Platby žalované tedy zcela uhradily úrok a ve zbytku jde proto jen o nevrácenou zápůjčku. 9. Výrokem I. soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. Prodlení žalované s placením této částky nastalo jistě před datem 21. listopadu 2016, od nějž je toto příslušenství žalováno. Na druhé straně žalobkyně neuvedla, jakými platbami žalovaná svůj dluh umořovala. Zmínila se jen o poslední platbě v neuvedené výši ze dne 17. července 2017. Proto soud nemohl zjistit výši úroku z prodlení podle jednotlivých splátek (plateb) žalované do této doby a byl nucen výpočet úroku z prodlení provést jen z naposledy dlužné částky 619 Kč. Výrokem I. bylo tedy vyhověno také žalobě na placení úroku z prodlení z částky 619 Kč, počítaného od 11. listopadu 2016, jehož výše do 6. prosince 2019 činí 151,67 Kč, a poté, až do zaplacení v poměrné výši. 10. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 11. Ve zbytku žalované jistiny 3 940 Kč, poplatku 1 361 Kč, žalovaného úroku a ve zbytku úroku z prodlení v částce 980,93 Kč a poměrného úroku z prodlení z částky, ohledně níž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II. 12. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. Protože převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.