15 C 192/2021-16 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. března 2021, na zaplacení částky 10 427,63 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácené zápůjčky v částce 5 630 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a poplatku v částce 4 797,63 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku v poměru 29 % ročně z nevrácené zápůjčky 5 630 Kč za období od 27. března 2019 do zaplacení, který kapitalizovala do 20. ledna 2020 v částce 1 360,58 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této nevrácené zápůjčky za období od 24. května 2018 do zaplacení, který kapitalizovala také do 20. ledna 2020, a to v částce 806,89 Kč. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovanou. Na základě této smlouvy měla zapůjčitelka poskytnout žalované 7 tis. Kč, které se žalovaná měla zavázat vrátit a zaplatil zapůjčitelce dále poplatek, představující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní séplácení ve výši 1 642 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 274 Kč do 26. března 2019. Žalovaná však zapůjčitelce dosud nezaplatila žalované částky jistiny, poplatků a úroku v žalované výši z nevrácené zápůjčky. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou měla uzavřít dne [datum] se zapůjčitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 24. ledna tr. K jednání se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. 3. Dokazováním soud zjistil, že došlo k uzavření uváděné smlouvy. Jejím podpisem žalovaná stvrdila převzetí peněz v částce 7 tis. Kč a zavázala se je vrátit zapůjčitelce a zaplatit jí uváděné poplatky a úrok v týdenních splátkách, přičemž ovšem poslední 45. splátka byla sjednána jen ve výši 246 Kč. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 4. Soud naopak nezjistil, že by se žalovaná měla zavázat platit další úrok v poměru 29 %, nebo že by úrok v částce 932 Kč byl vyjádřením součtu kapitalizovaných úroků. Takové ujednání totiž písemná smlouva neobsahuje. V podrobných podmínkách úvěru, které jsou psány drobným písmem (menším, než ostatní hlavní, tedy podstatné části ujednání) je sice zmínka o úrokové sazbě 29 %. Výslovný závazek k platbám úroku se ovšem váže jen k částce 932 Kč, nikoli k poměrnému úroku. Jestliže tedy zapůjčitelka takto znepřehlednila text písemných smluv (nebylo totiž tvrzeno, že by návrh smlouvy v tomto obsahu předložila žalovaná), nemůže se proto nyní dovolávat jakéhokoli plnění po smluvní straně, která nejasnost nezpůsobila. To vše je umocněno tím, že žalovaná do závazkového vztahu vstupovala zjevně jako spotřebitelka, zatímco zapůjčitelka naopak jako dodavatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“)). Podrobněji k tomuto vysvětlení lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020, jehož se žalobkyně také účastnila. 5. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 OZ. Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze (s možnou výjimkou skutečných nákladů spojených s inkasem splátek) běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v těchto řízeních vystupovala na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 142 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže). 6. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť jak v jiných řízeních, tak ani zde žalobkyně nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje, když naopak sama poměrně podrobně popisuje, jak zapůjčitelka ověřila schopnost žalované zápůjčku splácet. Nic jí jistě nebránilo, aby si splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny platby žalované je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalované. 7. Soud tedy posoudil předloženou smlouvu jako platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce, jejíž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout též částky odpovídající shora uvedeným„ poplatkům“, které jsou pouze fiktivní a představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku). Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v květnu 2018 byla 8,8 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost zapříčiněnou toliko nezákonným množstevním rozsahem (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,8 % ročně. To znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla žalované zápůjčku 7 tis. Kč na dobu 10 měsíců za korigovaný úrok 8,8 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 7 290 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradila žalovaná celkem 1 370 Kč, zbývá k vrácení zápůjčky částka 5 920 Kč. Pokud tedy žalobkyně ze zápůjčky žalovala jen 5 630 Kč byla její žaloba v této části důvodná. 8. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost k placení částky 5 920 Kč jako nevrácené půjčky. Žalobkyně totiž neuváděla, zda a jak bylo případně sjednáno splácení jistiny a úrokového příslušenství. Ve smyslu § 1932 odst. 1 OZ byl tedy platbou žalované zcela zaplacen úrok a dlužná částka proto představuje nevrácenou zápůjčku. 9. Výrokem I. soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. Prodlení žalované s placením této částky nastalo jistě před datem 24. května 2018, od nějž je toto příslušenství žalováno. Proto je možné žalobě vyhovět ohledně této doby úročení z jistiny, jež byla žalobkyni přiznána. Výrokem I. bylo tedy vyhověno také žalobě na placení úroku z prodlení z částky 5 630 Kč, počítaného od 24. května 2018, který ovšem do 20. ledna 2020 dosáhl částky 795,84 Kč, nikoli žalovaných 806,89 Kč, a poté až do zaplacení v poměrné výši. 10. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 11. Ohledně žalovaného poplatku 4 797,63 Kč, úroku 1360,58 Kč, poměrného úroku 29 % a ve zbytku úroku z prodlení v částce 11,05 Kč, do