15 C 203/2021-26 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. března 2021, na zaplacení částky 10 107 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, představující podle žalobkyně jednak nevrácenou půjčku v částkách 3 884,42 Kč a 3 959,90 Kč (obojí žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacené poplatky, a to za hotovostní inkaso splátek v částkách 1 159,51 Kč a 920,17 Kč a za životní pojištění v částkách 84,07 Kč a 98,93 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku z nevrácené půjčky 3 884,42 Kč v poměru 23,72 % ročně za období od 15. dubna 2017 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 6. prosince 2019 v částce 2 472,38 Kč a z nevráceného úvěru 3 959,90 Kč v poměru 20,98 % za období od 20. května 2017 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 6. prosince 2019 v částce 2 148,51 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z nevrácené půjčky 3 884,42 Kč za období od 22. dubna 2017 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 6. prosince 2019 v částce 832,99 Kč a z nevráceného úvěru 3 959,90 Kč za období od 27. května 2017 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 6. prosince 2019 v částce 818,18 Kč. Platební povinnosti žalované ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 3 884,42 Kč, poplatků v částkách 1 159,51 Kč a 84,07 Kč a úroku 23,72 % dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova], (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovanou. Platební povinnosti žalované ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru 3 959,90 Kč, poplatkům 920,17 Kč a 98,93 Kč a úroku 20,98 % dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi zapůjčitelkou a žalovanou. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytla podle tvrzení žalobkyně zapůjčitelka žalované 6 tis. Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatil zapůjčitelce dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a nakonec i poplatek za službu životního pojištění ve výši 174 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 183 Kč do 14. dubna 2017. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytla podle tvrzení žalobkyně zapůjčitelka žalované 4 tis. Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatil zapůjčitelce dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč a nakonec i poplatek za službu životního pojištění ve výši 129 Kč. To vše měla žalovaná splácet ve 43 týdenních (sedmidenních) splátkách po 151 Kč do 19. května 2017. Žalovaná však úvěrující dosud nezaplatila žalované částky jistiny a poplatků a úrok v žalované výši podle výroků I. a II. z nevrácených půjček. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácených půjček. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela se zapůjčitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 23. února tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. 3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděných smluv s žalovanou. Svými vlastnoručními podpisy žalovaná stvrdila převzetí peněz v částkách 6 tis. Kč (podle první smlouvy) a 4 tis. Kč (podle druhé smlouvy) a zavázala se je vrátit zapůjčitelce a zaplatit jí uváděné poplatky a úroky 840 Kč a 364 Kč v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 4. Soud naopak nezjistil, že by žalovaná ujednala se zapůjčitelkou placení poměrného úroku. Ustanovení čl. 1 podmínek smlouvy totiž naopak stanoví, že i v případě prodloužení trvání smlouvy (byť s odkazem na čl. 9 podmínek, které ovšem upravují jen technikálie uzavření smlouvy) se jistina dále již neúročí. 5. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, s výjimkou poplatku za službu životního pojištění, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 108 % u první smlouvy a 103 % u druhé smlouvy. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže). 6. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje. Naopak sama poměrně podrobně uváděla, jak zapůjčitelka prověřila schopnost žalované půjčku splácet. Nic jistě zapůjčitelce nebránilo, aby si splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalované je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalované. 7. Soud tedy posoudil ujednání zapůjčitelky a žalované jako platně uzavřené smlouvy o zápůjčce, jejichž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouvy jsou ovšem neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částky odpovídající shora uvedeným poplatkům za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v březnu 2016 byla 11,61 % a v červenci 2016 v poměru 11,3 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, jsou neplatné jen tyto části smluv (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 11,61 % ročně u první smlouvy a 11,3 % u druhé smlouvy. To znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla žalované zápůjčku 6 tis. Kč na dobu 13 měsíců za korigovaný úrok 11,61 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 6 409 Kč a pokud jde o zápůjčku 4 tis. Kč na dobu 11 měsíců za korigovaný úrok 11,3 %, měla žalovaná zaplatit 4 235 Kč. Soud proto vyhodnotil veškeré platby žalované jako splátky poskytnuté zápůjčky. Vycházeje z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná zaplatila z první smlouvy celkem zapůjčitelce částku 5 486 Kč, zbývá k zaplacení již jen 923 Kč. Při splacení celkem 1 514 Kč podle druhé smlouvy pak žalované zbývá k vrácení zápůjčky částka 2 721 Kč. 8. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost k placení částek 923 Kč a 2 721 Kč jako nevrácených zápůjček. Protože žalobkyně neuváděla, zda by