15 C 90/2022-28 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 25. listopadu 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nevráceného úvěru 20 508,44 Kč, nezaplacených poplatků 17 511,99 Kč, představujících poplatek za poskytnutí úvěru 9 987,11 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 894,06 Kč a inkasní poplatek 3 688,75 Kč a zaplacení smluvní pokuty 307,63 Kč s úrokem 1 835,65 Kč a 126,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 69,53 Kč a v poměrné výši podle výroků I a II. Podle žalobkyně byla dne [datum] uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen“ úvěrující”), a žalovaným smlouva o úvěru [číslo] podle níž poskytla úvěrující žalovanému úvěr 22 tis. Kč, který se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit k tomu příslušenství úvěru 18 894 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, to vše ve 14 splátkách po 2 921 Kč měsíčně do 26. května 2021. Žalovaný své povinnosti podle smlouvy nesplnil v žalovaném rozsahu. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo úvěrující podle zmíněné smlouvy právo na smluvní pokutu v poměru 0,1 % denně z dlužné částky. Ta byla počítána z částky 20 508,44 Kč za dobu od 27. května do 11. června 2021. Úrok 126,42 Kč byl počítán v poměru 15 % ročně a úrok z prodlení 69,53 Kč v zákonné výši, obojí z téže jistiny 20 508,44 Kč za stejné období od 27. května do 11. června 2021. Žalované pohledávky měly být žalobkyni postoupeny smlouvou ze dne [datum], což mělo být postupitelkou oznámeno žalovanému dopisem ze dne 5. srpna 2021. 2. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce, jejichž neúčast byla ovšem předem omluvena, se nedostavil ani k jednání před soudem, nařízenému na den 12. prosince tr. 4. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy mezi úvěrující a žalovaným. Jejím podpisem žalovaný stvrdil převzetí peněz v částce 22 000 Kč a zavázal se je vrátit úvěrující a zaplatit jí částku 18 894 Kč jako příslušenství úvěru, to vše v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 5. Z hlediska právní kvalifikace charakteru vedlejších plateb, tj. poplatků a úroku z úvěru, nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelem dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tyto činnosti ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která ve zjištěné výši představuje přepočítaný roční úrok téměř 115,20 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže). 6. Soud tedy posoudil ujednání úvěrující a žalovaného jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru, jejíž režim podléhá § 2395 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout též částky odpovídající shora uvedeným„ poplatkům“, které jsou pouze fiktivní a představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku). Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v březnu 2020 byla 8,40 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost zapříčiněnou toliko nezákonným množstevním rozsahem (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy v poměru 8,40 % ročně. To znamená, že pokud by úvěrující poskytla žalovanému podle smlouvy úvěr 22 000 Kč na dobu 14 měsíců za korigovaný úrok 8,40 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 23 170 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil žalovaný celkem 2 999,99 Kč, zbývá k zaplacení toliko 20 170,01 Kč. 7. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost k placení částky 20 170,01 Kč jako nevráceného úvěru. Protože žalobkyně neuváděla, zda bylo sjednáno započítávání plateb žalovaného na jistinu a její příslušenství, nebo zda žalovaný specifikoval určení svých plateb, bylo nutné postupovat podle § 1932 odst. 1 OZ. Platby žalovaného tedy zcela uhradily úrok a ve zbytku jde proto jen o nevrácený úvěr. 8. Výrokem I. soud také uložil žalovanému platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného s placením uvedené částky nastalo nejpozději 26. května 2021. Proto je možné žalobě vyhovět ohledně této doby úročení při zachování úročené jistiny, jež byla žalobkyni přiznána. 9. Výrokem I. bylo tedy vyhověno také žalobě na placení úroku z prodlení z částky 20 170,01 Kč, počítaného od 27. května do 11. června 2021, jehož výše činí 68,38 Kč, a poté až do zaplacení v poměrné výši. Nakonec bylo vyhověno žalobě na placení smluvní pokuty, ovšem počítané z částky 20 170,01 Kč v poměru 0,1 % denně v období od 27. května do 11. června 2021, tedy v částce 322,72 Kč. Z ní pak bylo důvodně žalováno 307,63 Kč. 10. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. 11. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 12. Ve zbytku úroku z prodlení v částce 1,15 Kč a poměrného úroku z prodlení z částky, ohledně níž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II. Stejným výrokem byla zamítnuta žaloba na placení žalovaného nedoplatku úvěru 338,43 Kč a dalšího příslušenství úvěru v částce 17 511,99 Kč. Zamítnuta byla také žaloba na zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 256 Kč, neboť žalobkyně nedoložila (neoznačila žádný důkaz), že by jí náklady spojené s odesláním dopisů s výzvou k zaplacení a s odchozím telefonním hovorem a osobní návštěvou právě v této výši zatížily. 13. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně byla procesně úspěšná ohledně částek v součtu 20 546,02 Kč s dalším poměrným příslušenstvím, jež v den vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 2 338,75 Kč, v součtu tedy v částce 22 884,77 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně částek v součtu 18 107,57 Kč s dalším poměrným příslušenstvím, jež v den vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 39,42 Kč, v součtu tedy v částce 18 146,99 Kč. Poměr procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěné celkové částky předmětu řízení činí ~ 56 % a poměr procesního úspěchu žalovaného ~ 44 %. Žalobkyni tedy přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 12 %. 14. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 833 Kč. Odměnu svého zástupce, který je advokátem, podle § 137 OSŘ, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným nap