15 C 98/2021-23 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 13. ledna 2021, na zaplacení částky 1 888 Kč s úrokem z prodlení z této částky za období od 9. května 2020 do 13. ledna 2021, který žalobkyně kapitalizovala v částce 129 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně, že účastníci uzavřeli v neuvedený den pojistnou smlouvu v písemné formě podpisem vyplněného formuláře pojistného produktu, označeného [číslo]. Předmětem smlouvy bylo„ [název pojistného produktu] [anonymizována tři slova]“ od 30. ledna 2017, přičemž takto mělo být pojištěno vozidlo tovární značky [anonymizováno], typ [anonymizováno], [registrační značka] Mělo být sjednáno pojistné 5 339 Kč a roční pojistné období. Žalovaný neuhradil pojistné za dobu od 30. ledna do 8. května 2020, které bylo žalováno v částce 1 288 Kč. Dále žalobkyně hodnotila, že jí vznikl nárok na úhradu dvou sjednaných poplatků po 300 Kč, jeden za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění a druhá za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění. K poplatkům pak žalobkyně uvedla, že byly mezi účastníky sjednány, kdy podle smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, které jsou paušalizovány právě sjednanými poplatky. Úrok z prodlení byl žalován v zákonné výši ode dne splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně (jejíž neúčast byla ovšem jako jediné předem omluvena) a její zástupkyně se nedostavil ani k nařízenému jednání. 3. Předně je třeba uvést, že rozsah žalobních tvrzení je minimální proto, aby soud byl vůbec schopen žalobu věcně projednat. Žalobkyně jednak neuvedla v podstatě žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné hodnotit sjednanou smlouvu jako pojistnou. Žalobkyně totiž nesdělila, co bylo předmětem smluveného závazku tak, aby bylo možné shodně s ní učinit právní hodnocení o uzavření pojistné smlouvy. Přívlastek pojistná je výsledkem právního posouzení, kdy je konkrétní ujednání podřazeno pod zákonem stanovený typ smlouvy. Z obchodního označení a právního hodnocení o tom, že předmětem ujednání mělo být pojištění vozidla (což nakonec z písemné smlouvy ani nevyplývalo; viz níže) nelze pochopitelně zjistit, na základě jakých skutečností (nahodilé události) by mělo být poskytnuto pojistné plnění. Jen z toho, že žalobkyně označila žalovaného jako pojistníka a sebe za pojistitele (což je ovšem opět jen právní hodnocení) lze usoudit, že to měl být právě žalovaný, kdo se měl ve smlouvě zřejmě zavázal platit žalované pojistné žalobkyni. Žalobkyně totiž tvrdila pouze to, že pojistné (odpovídající žalované jistině) mělo být sjednáno a mělo náležet žalobkyni. Podstatné pro rozhodnutí tak bylo, zda se ve smlouvě žalovaný skutečně zavázal žalobkyni cokoli platit podle žalobkyní specifikovaného smluvního ujednání. 4. Ohledně žalovaných poplatků by se na jednu stranu mohlo jevilo, že by se jedná o poplatky, tedy o sjednané plnění v konkrétní výši. Na druhé straně ovšem lze také žalobní tvrzení vyložit tak, že by mohlo jít o náklady spojené s uplatněním pohledávky na placení pojistného (přesněji žalované jistiny), jejichž náhrada mohla být sjednána v paušální výši. Ani jedna tato možná skutková verze však nebyla beze zbytku vysvětlena. 5. Zcela rozporné pak bylo tvrzení o běhu úroku z prodlení. Ten měl být žalován ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného. Právní hodnocení o splatnosti pojistného za pojistné období bylo žalobkyní vztaženo vždy k výročnímu dni pojištění s odkazem na zákonem stanovenou lhůtu. Pojistné za období od 30. ledna 2020 tedy mělo být placeno do 30. ledna 2020. Přesto je úrok z prodlení žalován až od 9. května 2020, tedy po žalobkyní hodnoceném zániku pojištění. 6. Překleneme-li se přes tyto rozpory žalobních tvrzení a jejich právní hodnocení, které soudu umožňuje výklad ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) podle nějž soud není vázán právním hodnocením, nýbrž jen skutkovým vymezením žaloby, je zřejmé, že žalobkyně se zřejmě domáhala zaplacení sjednaného plnění, k nimž lze přiřadit také poplatky, se zákonným příslušenstvím. Netvrdila totiž nic o konkrétních (hmotněprávních) nákladech, jež by jí v souvislosti s uplatněním nároku na pojistné vznikly a ohledně částky 600 Kč tudíž nejde o příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Vždy by se tedy mělo jednat o plnění peněžité povinnosti, k níž se žalovaný měl zavázat v písemné smlouvě účastníků. Bez ohledu na to, zda je možné skutková tvrzení podřadit pod právní režim nároku na pojistné podle § 2758 a násl. OZ, nebo se jednalo o smlouvu zákonem typově neupravenou, pramenila by platební povinnost žalovaného ze zásady: smlouvy zavazují (pacta sund servanda), vyjádřené pozitivně v § 1759 věta první OZ. 7. Žalobě však nebylo možné vyhovět ani z tohoto obecného pohledu. Dokazováním totiž soud nezjistil, že by se žalovaný k žalovaným platebním povinnostem zavázal. Žalobkyně k prokázání všech svých tvrzení v žalobě hromadně označila tyto důkazy, resp. správně důkazní prostředky: Pojistná smlouva, Pojistné podmínky a další smluvní dokumenty, Přehled předepsaného a uhrazeného pojistného, Oznámení o zániku pojistné smlouvy a upomínka k zaplacení dlužného pojistného, Dodejku k upomínce na dlužné pojistné, Pokus o smír, Předžalobní výzvu dle ust. § 142a o.s.ř. s podacím archem a Sazebník nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného. Žalobkyně (zjevně v důsledku formulářové žaloby vyplněné automatizovaně) tedy nesplnila svou procesní povinnost, označit konkrétní důkaz k prokázání svého konkrétního skutkového tvrzení. Podle § 79 odst. 2 OSŘ je žalobce také povinen listinné důkazy k návrhu připojit. K žalobnímu návrhu, jenž byl učiněn v elektronické podobě, byly připojeny elektronické písemné přílohy. Většina z nich však nebyla označena stejně, jako název důkazního prostředku, který měl být předložen. Soud se proto pokusil nejprve z hromadně označených důkazů vypreparovat ty, které by mohly mít vypovídací hodnotu ve vztahu k tvrzenému sjednání smlouvy a poté příslušný důkazní návrh vyhledat v žalobkyní předložených (zaslaných) písemnostech. 8. Již podle názvu lze hromadně označené písemné důkazy rozdělit do tří skupin. První skupina důkazů nemá zjevně jakoukoli souvislost s předmětem řízení již podle svého označení a očekávaného obsahu, když ani žalobkyně sama nijak jejich důkazní význam nepopisuje. Do ní lze zařadit důkazní prostředek Přehled předepsaného a uhrazeného pojistného a Pojistné podmínky a další smluvní dokumenty, neboť jejich vztah k tvrzeným skutečnostem nebyl nijak vysvětlen, když o těchto písemnostech se žalobkyně při odůvodnění žaloby vůbec nezmiňovala. 9. Druhá skupina důkazních prostředků zjevně nemůže uvedené základní tvrzení prokázat, když podle svého názvu zjevně prokazuje jiné skutečnosti, byť ty se již předmětu řízení týkají. Jedná se o: Oznámení o zániku pojistné smlouvy a upomínka k zaplacení dlužného pojistného, Dodejku k upomínce na dlužné pojistné, Pokus o smír, Předžalobní výzvu dle ust. § 142a o.s.ř. s podacím archem. Výzva žalobkyně je vždy jednostranným jednáním, směřovaným vůči žalovanému a může tedy být jen průkazem o učinění takového jednání - výzvy. Výzvou k plnění právo žalobkyně nevzniká, může mít význam jen pro hodnocení dospělosti pohledávky, pokud není sjednána lhůta k plnění ve smyslu § 1958 OZ. Dodejka a podací arch pak pochopitelně mají pouze přímý vztah k písemnosti, jejíž doručení zřejmě mají prokázat, byť žalobkyně ani zde význam tohoto důkazního prostředku nevysvětlila. 10. Z podstaty věci tak jediným důkazem, který by teoreticky mohly prokázat tvrzení o předmětném ujednání je ze třetí skupiny důkazů Pojistná smlouva. Při pokusu najít tento důkazní prostředek v přílohách žalobního návrhu soud zjistil, že datový soubor [číslo] obsahoval písemnost obsahující smluvní ujednání. Protože jiný datový soubor nebyl pojmenován názvem odpovídajícím označení důkazu, a tento obsahoval písemnost s takovým názvem, vycházel soud z toho, že právě datový soubor [číslo] je míněným důkazním prostředkem Pojistná smlouva. Takto zjištěný důkaz pak soud provedl způsobem, stanoveným v § 129 OSŘ analogicky (jednalo se o elektronickou písemnost, nikoli listinu). Je tedy možné, že pro tuto nedůslednost v označování a předkládání důkazů (důkazních prostředků) soud nezjistil předložení jiného datového souboru s výše zmíněným důkazem, který mohl být skryt v některé z dalších jinak nazvaných datových příloh žalobního návrhu. Toto nedůsledné plnění důkazní povinnosti žalobkyní tedy mohlo způsobit níže hodnocený deficit ve skutkových zjištěních soudu, který nakonec také vedl (jako jeden z důvodů) k zamítnutí žaloby. 11. V této souvislosti soud připomíná, že žalobkyně při označování důkazů opakovaně neplní řádně své procesní povin