28 C 209/2021-14 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 336,90 Kč s úrokem za dobu od 11. 1. 2019 do 15. 4. 2021 z částky 5 735,71 Kč ve výši 29 % ročně, který vyčíslila částkou 2 971,38 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 5 735,71 Kč za dobu od 16. 4. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 12. 12. 2018 do 15. 4. 2021 ve výši 1 361,76 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 735,71 Kč za dobu od 16. 4. 2021 do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalované na základě smlouvy ze dne 10. 7. 2017, [číslo] právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), který následně pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Předmět řízení byl vymezen žalobou. Žalovaná netvrdila a neprokázala skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnila tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. Dne 10. 7. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] podle níž žalované poskytl v hotovosti částku 15 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 3 676 Kč, s poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 130 Kč a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 514 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč, když poslední splátka činila 1 514 Kč, celkem tak měla právnímu předchůdci žalobkyně uhradit částku 27 320 Kč, a to do 10. 1. 2019. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 131,54 %. Žalovaná splátky řádně nehradila, když na těchto měla dle tvrzení žalobkyně uhradit 18 580 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 26. 10. 2020. Pohledávku za žalovanou postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což postupitel žalované oznámil dopisem ze dne 6. 1. 2021. Po postoupení pohledávky žalovaná již žalobkyni uhradila celkem částku 2 000 Kč (4 x 500 Kč). Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná dlužila na jistině částku 5 735,71 Kč, na poplatcích částku 601,19 Kč, úroky a úrok z prodlení, jak uvedeno shora, toto tvrzení žalobkyně žalovaná nevyvracela. 5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 18. 8. 2021. Žalovaná dluh neuhradila. 6. Soud při hodnocení shora uvedené smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou zvažoval, zda je namístě posoudit tuto smlouvu jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to podle obsahu této smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalované jako vydlužitele), kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Předmětná smlouva představuje předtištěný formulář, do kterého byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši zápůjčky, úroku a poplatků, o celkové částce, která měla být žalovanou právnímu předchůdci žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu měsíčních splátek celkové dlužné částky. 7. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č.j. 25 Co 360/2020-84, a č.j. 25 Co 84/2021-120, týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné. S odkazem na uvedený právní názor, od kterého soud neměl důvod se odchýlit, je nutno uvést, že v případě poskytnuté jistiny 15 000 Kč byly sjednány úroky vyčíslené částkou 3 676 Kč, avšak spolu s těmito úroky do dluhu žalované byly zahrnuty další částky z důvodu dalších sjednaných poplatků v celkové výši 12 320 Kč. Z posouzení obsahu smlouvy jako celku vyplývá, že žalovaná měla v souhrnu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně za dobu osmnácti měsíců jistinu navýšenou o více než 82 %, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, přičemž výše roční procentní sazby nákladů byla samotnou smlouvou vyčíslena na 131,54 %. 8. V případě předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, je nutno uvést, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Soud z hodnocení předmětné smlouvy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalované značně nevýhodná, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z., k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalované. 9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně by měla z titulu bezdůvodného obohacení právo pouze na vydání toho, co právní předchůdce žalobkyně plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. Pokud však bylo soudem zjištěno, že žalovaná převzala na základě uzavřené smlouvy částku 15 000 Kč a uhradila již právnímu předchůdci žalobkyně částku 18 580 Kč a žalobkyni následně 2 000 Kč, kdy uhradila v souhrnu částku 20 580 Kč, plnila tak v podstatně větším rozsahu, než v jakém jí bylo právním předchůdcem žalobkyně plnění poskytnuto, proto byla soudem žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila, na její straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.