8 C 406/2021-125 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění vzneseného nároku uvedla následující. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] (s účinností ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO]) došlo dne [datum] k uzavření [smlouva] [anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo] [číslo]. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] postoupena společnosti [právnická osoba], [IČO], která ji následně smlouvou ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne [datum] bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Byl sjednán úrok z úvěru 25,85 % ročně a 13 měsíčních splátek 1 950 Kč vždy k 15. dni v měsíci, s poslední splátkou dne 15. 9. 2018. Žalobkyně žádá úhradu jistiny 15 000 Kč s úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky a dále smluvní úrok z úvěru ve výši 25,85 % ročně z jistiny úvěru ode dne následujícího po poskytnutí úvěru. Žalobkyně dále vznesla nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 16. 9. 2019 do 17. 9. 2021 kapitalizované na částku 7 500 Kč. Žalobkyně podrobně uvedla, jak její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná dluh neuhradila ani přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní (smlouva o úvěru [číslo] [číslo] [číslo] ze dne [datum], předpis splátek, čestné prohlášení, žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum], finanční analýza, podklady žalované (pracovní smlouva, výplatní páska, nájemní smlouva), credit scoring, úplný výpis z obchodního rejstříku ve vztahu k [právnická osoba], [IČO], doklad o koupi závodu z [právnická osoba] na [právnická osoba] – notářský zápis [titul] [jméno] [příjmení] [spisová značka] [anonymizováno], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum] o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky ze strany [právnická osoba], smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum], oznámení [právnická osoba] ze dne [datum] o postoupení pohledávky žalobkyni, předžalobní výzva ze dne 24. 7. 2020, podací lístek ze dne 24. 7. 2020) a důkazu doplněného soudem (výpis z databáze ARAD České národní banky za měsíc srpen 2017) má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] (s účinností ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO]) došlo dne [datum] k uzavření [smlouva] [anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo] [číslo]. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] postoupena společnosti [právnická osoba], [IČO], která ji následně smlouvou ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne [datum] bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno vrácení jistiny 15 000 Kč a dále úhrada„ celkových nákladů spotřebitelského úvěru“ ve výši 10 950 Kč. Tato částka má sestávat jednak z úroků, kdy je uvedena úroková sazba 25,85 % ročně, dále pak z poplatku za uzavření smlouvy 600 Kč, poplatku za správu úvěru 3 300 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek 2 850 Kč. Na úrok tak (po odečtení výše uvedených poplatků) připadá 4 200 Kč, což odpovídá sjednaným 25,85 % p.a. Poplatek za uzavření smlouvy a poplatek za správu úvěru nicméně soud považuje za jinak nazvaná další ujednání o úroku v pevné výši za sjednanou dobu trvání úvěrového vztahu. Reálně tak úrok činí 7 500 Kč (4 200 Kč + 3 300 Kč), tedy 50 % za 13 měsíců, což je 46,15 % za 12 měsíců. Soud byl připraven seznámit žalobkyni se svou výhradou k výši úroku z úvěru za situace, kdy průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let činila v srpnu 2017 dle České národní banky 8,95 % (resp. v případě fixace do 1 roku 10,82 %). Reálná úroková sazba tak v tomto smluvním vztahu dosahuje 5,16 násobku (resp. 4,27 násobku) výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. 5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná nesplatila nic. Bylo na žalované, aby ve smyslu § 101 OSŘ tvrdila a prokázala, že uhradila více, než uvádí žalobkyně, resp. tvrdila a prokázala jiné skutečnosti, které by mohly zčásti či zcela vyvrátit oprávněnost žalobkynina nároku. Žalovaná tak však neučinila a soud má tudíž za to, že je pravdivé žalobkynino tvrzení o tom, kolik žalovaná uhradila. 6. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované úvěr, který žalovaná čerpala. V bodě 4. popsaná významná smluvní nerovnováha v neprospěch spotřebitele, však vede (ve spojení s ujednáním o smluvní pokutě 0,1 % denně pro případ prodlení žalované s platbami) soud k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. 7. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10, CELEX: 62010CA0618). 8. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: 2020, resp. CELEX: 62018CJ0679). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ, nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy. 9. Protože je smlouva o úvěru pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky právní předchůdkyní žalobkyně žalované, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 OZ právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalované, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože uplatněné nároky měly vyplývat ze smlouvy, která je absolutně neplatná. 10. Žalobkyně a žalovaná měly (po provedení kapitalizace úroků a úroků z prodlení ke dni rozhodování soudu) přibližně stejnou míru procesního úspěchu. Soud proto ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ rozhodl, že vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.