15 C 107/2022-27 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. prosince 2021 na zaplacení částky 75 270,69 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácených zápůjček 7 120,59 Kč a 36 359,73 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a poplatků 3 500,41 Kč a 28 289,96 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 29 % z nevrácené zápůjčky 7 120,59 Kč za období od 22. června 2019 do zaplacení, který kapitalizovala do 18. prosince 2020 v částce 3 336,46 Kč a z nevrácené zápůjčky 36 359,73 Kč za období od 14. prosince 2020 do zaplacení, který kapitalizovala do 18. prosince 2020 v částce 146,45 Kč a zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevrácené zápůjčky 7 120,59 Kč za období od 6. listopadu 2019 do zaplacení, který kapitalizovala do 18. prosince 2020 v částce 808,98 Kč a z nevrácené zápůjčky 36 359,73 Kč za období od 6. listopadu 2019 do zaplacení, který kapitalizovala do 18. prosince 2020 v částce 4 130,87 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku zápůjčky 7 120,59 Kč a poplatku 3 500,41 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně zapůjčitelka žalovanému 34 000 Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit zapůjčitelce dále poplatek 27 291 Kč. To vše měl žalovaný splácet v 18 měsíčních splátkách po 3 406 Kč do 21. června 2019. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku zápůjčky 36 359,73 Kč a poplatku 28 289,96 Kč dovozovala žalobkyně z další smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi zapůjčitelkou a žalovaným. Na základě této smlouvy měla poskytnout věřitelka žalovanému 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit zapůjčitelce dále poplatek ve výši 38 583 Kč. To vše měl žalovaný splácet v 18 měsíčních splátkách po 4 366 Kč do 13. prosince 2020. Žalovaný však zapůjčitelce dosud nezaplatil žalované částky jistin a poplatků. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácených zápůjček. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] se zapůjčitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 18. ledna tr. K jednání se dostavil jen zástupce žalobkyně prostřednictvím své podzástupkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla omluvena. 3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání obou smluv s uváděným obsahem s žalovaným. Z písemností zachycujících obsah těchto smluv soud dále zjistil, že jejich podpisy žalovaný současně stvrdil převzetí peněz v částkách 34 000 Kč (podle v pořadí první uváděné smlouvy) a 40 000 Kč (podle v pořadí druhé uváděné smlouvy) a zavázal se je vrátit zapůjčitelce a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách, kdy ovšem poslední splátka u první smlouvy činila již jen 3 389 Kč a u druhé 4 361 Kč. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 4. Soud naopak nezjistil, že by se žalovaný měl zavázat platit další úrok v poměru 29 %, nebo že by úrok ve smlouvě uvedené v absolutní částce byl kapitalizován z tohoto poměru. Takové ujednání totiž písemná smlouva neobsahuje. V podrobných podmínkách zápůjček je sice zmínka o úrokové sazbě 29 %. Výslovný závazek k platbě úroku se ovšem váže vždy jen k absolutnímu, nikoli k poměrnému úroku. Jestliže tedy zapůjčitelka takto znepřehlednila text písemných smluv (nebylo totiž tvrzeno, že by návrhy smluv předložil žalovaný), nemůže se dovolávat jakéhokoli plnění po smluvní straně, která nejasnost nezpůsobila. To vše je umocněno tím, že žalovaný do závazkového vztahu vstupoval zjevně jako spotřebitel, zatímco zapůjčitelka naopak jako dodavatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“)). Podrobněji k tomuto vysvětlení lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020, jehož se žalobkyně také účastnila. 5. Z hlediska právní kvalifikace vedlejších plateb (poplatků) sjednaných ve smlouvě ze dne [datum] a ze dne [datum] nalézací soud posoudil zjištěný skutkový stav ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 OZ. Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 85,23 % u smlouvy ze dne [datum] a 99,95 % u smlouvy ze dne [datum]. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase, jak je níže vysvětleno. 6. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, na které znovu odkázala při jednání před soudem v této věci, poukazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování zápůjček a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež zapůjčitelka činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje. Zapůjčitelce jistě nic nebránilo v tom, aby si splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalovaného je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalovaného. 7. Soud tedy hodnotil ujednání zapůjčitelky a žalovaného jako platně uzavřené smlouvy o zápůjčce, jejichž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouvy jsou ovšem neplatné pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedeným poplatkům, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v [měsíc] [rok] byla 9,14 % a v [měsíc] [rok] dosahovala 8,67 % (viz databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, je neplatnou jen tato část (§ 577 OZ). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 9,14 % ročně u smlouvy [číslo] ve výši 8,67 % u smlouvy [číslo]. To znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla žalovanému zápůjčku 34 000 Kč (první smlouva) na dobu 18 měsíců za korigovaný úrok 9,14 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 36 522 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil žalovaný celkem 50 670 Kč, nezbývá k vrácení nic. Pokud jde o zápůjčku 40 000 Kč (druhá smlouva) na dobu 18 měsíců za korigovaný úrok 8,67 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 42 804 Kč a při zaplacení celkem 9 900 Kč, zbývá k vrácení zápůjčky částka 32 904 Kč. 8. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost jen k placení částky 32 904 Kč jako nevrácené zápůjčky ze smlouvy [číslo]. Protože žalobkyně neuváděla, zda bylo sjednáno započítávání plateb žalovaného na jistinu a její příslušenství, nebo zd