15 C 159/2022-62 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou k [název soudu] dne [datum] na zaplacení částky 22 806,85 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácené zápůjčky v částce 12 240,85 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a poplatku v částce 10 566 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 29 % z nevrácené zápůjčky 12 240,85 Kč za období od 16. ledna 2020 do zaplacení, který kapitalizovala do 18. prosince 2020 v částce 3 332,91 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z nevrácené zápůjčky 12 240,85 Kč za období od 6. prosince 2018 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 18. prosince 2020 v částce 2 276,80 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku zápůjčky 12 240,85 Kč, poplatku 10 566 Kč a úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], (dále jen„ věřitelka“) a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně věřitelka žalovanému 14 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit věřitelce dále poplatek 12 283 Kč. To vše měl žalovaný splácet v 60. měsíčních splátkách po 439 Kč do 15. ledna 2020. Žalovaný však věřitelce dosud nezaplatil žalované částky jistiny a poplatku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácené zápůjčky. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] s věřitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. 3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání smlouvy [číslo] s uváděným obsahem s žalovaným, ovšem s jinou výší poslední 60. splátky, jež činila jen 382 Kč. Z písemnosti zachycujících obsah této smlouvy soud dále zjistil, že jejím podpisem žalovaný současně stvrdil převzetí peněz v částce 14 000 Kč a zavázal se je vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 4. Soud naopak nezjistil, že by se žalovaný měl zavázat platit další úrok v poměru 29 %, nebo že by úrok ve smlouvě uvedené v absolutní částce byl vyjádřením součtu kapitalizovaných úroků. Takové ujednání totiž písemná smlouva neobsahuje. V podrobných podmínkách zápůjčky je sice zmínka o úrokové sazbě 29 %. Výslovný závazek k platbě úroku se ovšem váže vždy jen k absolutní, nikoli k poměrnému úroku. Jestliže tedy věřitelka takto znepřehlednila text písemné smlouvy (nebylo totiž tvrzeno, že by návrh smlouvy předložil žalovaný), nemůže se dovolávat jakéhokoli plnění po smluvní straně, která nejasnost nezpůsobila. To vše je umocněno tím, že žalovaný do závazkového vztahu vstupoval zjevně jako spotřebitel, zatímco věřitelka naopak jako dodavatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“)). Podrobněji k tomuto vysvětlení lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném o obdobné věci před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020, jehož se žalobkyně také účastnila. 5. Z hlediska právní kvalifikace vedlejších plateb (poplatků) sjednaných ve smlouvě ze dne [datum] pak nalézací soud posoudil zjištěný skutkový stav ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 OZ. Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, s výjimkou poplatku za pojištění, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 117,39 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase. 6. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje. Nic jistě právní předchůdkyni žalobkyně nebránilo, aby si splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané vedlejší platby žalovaného je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalované. 7. Soud tedy posoudil ujednání věřitelky a žalovaného jako platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce, jejíž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedenému poplatku, který představuje skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v listopadu 2018 byla 8,88 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, je neplatnou jen tato část (§ 577 OZ). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,88 % ročně. To znamená, že pokud věřitelka poskytla žalovanému zápůjčku 14 000 Kč na dobu 14 měsíců za korigovaný úrok 8,88 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 14 784 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil žalovaný 2 000 Kč, zbývá k vrácení zápůjčky 12 784 Kč, z níž bylo žalováno 12 240,85 Kč. 8. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost k placení částky 12 240,85 Kč jako nevrácené zápůjčky. Protože žalobkyně neuváděla, zda bylo sjednáno započítávání plateb žalovaného na jistinu a její příslušenství, nebo zda žalovaný specifikoval určení svých plateb, bylo nutné postupovat podle § 1932 odst. 1 OZ. Platby žalovaného tedy zcela uhradily úrok a ve zbytku jde proto jen o nevrácenou zápůjčku. 9. Výrokem I. soud také uložil žalovanému platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. bylo tedy vyhověno také žalobě na placení úroku z prodlení z částky 12 240,85 Kč, počítaného od 6. prosince 2018, jehož výše do 18. prosince 2020 činí 2 239,69 Kč, a poté, až do zaplacení v poměrné výši. 10. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 11. Ve zbytku, tj. ohledně žalovaného poplatku v částce 10 566 Kč, dalšího poměrného úroku a úroku z prodlení, ohledně nějž nebyla žaloba důvodná, tj. kapitalizovaného úroku z prodlení 37,11 Kč (2 276,80 – 2 239,69) a poměrného úroku z prodlení z částky 12 240,85 Kč, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II. pro její nedůvodnost. 12. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. Protože převážně procesně úspěšnému žalovanému (měl by právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatn