15 C 170/2023-25 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 15. března tr., se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 33 449,58 Kč, představující nevrácený úvěr (žalobkyní označeno jako nesplacená jistina) v částce 26 010,77 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok v částce 2 160,21 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 12 591,56 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru v částce 2 387,99 Kč, inkasní poplatek v částce 4 625,48 Kč a smluvní pokutu v částce 7 439,08 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že podle smlouvy žalované a společnosti [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ banka“ či„ úvěrující“) o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], byla bankou předána žalované částka 30 000 Kč jako úvěr, který se žalovaná měla zavázat vrátit a zaplatit bance dále 25 776 Kč (žalobkyní označeno jako příslušenství úvěru) jakožto kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč do 31. prosince 2021. Podle smlouvy měla banka nárok také na smluvní pokuty v poměru 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení žalované s placením. Žalovaná úvěr podle smlouvy nesplácela a zaplatila jen 7 999,99 Kč odpovídající dvěma sjednaným splátkám. Pohledávky ze smlouvy byly postoupeny žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně počítala smluvní pokutu z částky 26 010,77 Kč za období od 1. ledna do 13. října 2022 Vedle toho se žalobkyně stejnou žalobou domáhala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 26 010,77 Kč za období od 1. ledna do 14. října 2022, který vyčíslila na 2 394,77 Kč a dále v poměrné výši podle výroků I. a II. Dále se žalobkyně stejnou žalobou domáhala také zaplacení úroku ve výši 15 % ročně z částky 26 010,77 Kč za období od 1. ledna do 14. října 2022, který vyčíslila na 3 057,16 Kč. Nakonec bylo žalováno zaplacení účelně vynaložených nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky v celkové částce 39 Kč za odeslaný dopis ze dne 27. listopadu 2022 s návrhem mimosoudního řešení. 2. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupce, jejichž neúčast byla ovšem předem omluvena, se nedostavila ani k jednání před soudem, nařízenému na den 30. října tr. 4. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy mezi úvěrující a žalovanou. Jejím podpisem žalovaná stvrdila převzetí peněz v částce 30 000 Kč a zavázala se je vrátit úvěrující a zaplatit jí dále 25 776 Kč jako uváděné poplatky a úrok, to vše v uvedených splátkách, ale také smluvní pokutu při prodlení s placením v uváděné poměrné výši. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 5. Z hlediska právní kvalifikace charakteru vedlejších plateb, tj. poplatků a úroku z úvěru, nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelem dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tyto činnosti ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která ve zjištěné výši představuje přepočítaný roční úrok téměř 115,2 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže). 6. Soud tedy posoudil ujednání úvěrující a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru, jejíž režim podléhá § 2395 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout též částky odpovídající shora uvedeným„ poplatkům“, které jsou pouze fiktivní a představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku). Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v říjnu 2020 byla 8,22 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https:// www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost zapříčiněnou toliko nezákonným množstevním rozsahem (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ). To znamená, že pokud úvěrující poskytla žalované podle smlouvy úvěr 30 000 Kč na dobu 14 měsíců za korigovaný úrok 8,22 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 31 570 Kč. Pokud na tyto své závazky podle žalobkyně uhradila žalovaná celkem 7 999,99 Kč, zbývá k zaplacení již jen 23 570,01 Kč. 7. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost k placení částky 23 570,01 Kč jako nevráceného úvěru. Protože žalobkyně neuváděla, zda bylo sjednáno započítávání plateb žalované na jistinu a její příslušenství, nebo zda žalovaná specifikovala určení svých plateb, bylo nutné postupovat podle § 1932 odst. 1 OZ. Platby žalované tedy zcela uhradily úrok a ve zbytku jde proto jen o nevrácený úvěr. 8. Výrokem I. soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalované s placením uvedené částky nastalo nejpozději 31. prosince 2021. Proto je možné žalobě vyhovět ohledně této doby úročení při zachování úročené jistiny, jež byla žalobkyni přiznána. Výrokem I. bylo tedy vyhověno také žalobě na placení úroku z prodlení z částky 23 570,01 Kč, počítaného od 1. ledna do 14. října 2022, jehož výše činí 2 177,64 Kč, a poté až do zaplacení v poměrné výši. 9. Stejným výrokem bylo vyhověno také žalobě na placení smluvní pokuty, ovšem počítané z částky 23 570,01 Kč v poměru 0,1 % denně v období od 1. ledna do 13. října 2022, tedy v částce 6 741,02 Kč. Povinnost žalované k jejímu zaplacení vyplývá z § 2048 a násl. OZ. 10. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 11. Ve zbytku úroku z prodlení (v částce 217,13 Kč a v poměru z částky, ohledně níž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II. Stejným výrokem byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba na placení žalovaného nedoplatku úvěru 2 440,70 Kč, smluvní pokuty v části 698,06 Kč a dalšího příslušenství úvěru v částce 24 822,40 Kč. Protože žalobkyně nedoložila (neoznačila žádný důkaz), že by jí vznikly náklady 39 Kč spojené s odesláním dopisu s výzvou k zaplacení, byla žaloba pro neunesení důkazního břemene (§ 120 odst. 1 OSŘ) zamítnuta také ohledně této částky. Pouhé oznámení vůči žalované, že v budoucnu proti ní bude uplatněn požadavek na náhradu v této výši, samo o sobě pochopitelně nemůže vyvolat vznik práva na jejich zaplacení. 12. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně byla procesně úspěšná ohledně částek v součtu 32 488,67 Kč s dalším poměrným příslušenstvím, jež v den vyhlášení rozsudku dosáhlo 2 799,83 Kč, v součtu tedy v částce 35 288,50 Kč. Žalovaná byla procesně úspěšná ohledně sumy 28 217,29 Kč s dalším poměrným příslušenstvím, jež v den vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 289,93 Kč, v součtu tedy v částce 28 507,22