15 C 198/2023-24 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. května tr. na zaplacení 41 206 Kč jakožto nevrácených úvěrů 20 866,06 Kč a 4 062,44 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacených poplatků 14 268,94 Kč a 2 008,56 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku v poměru 25,26 % z nevráceného úvěru 20 866,06 Kč za období od 19. listopadu 2021 do zaplacení, který kapitalizovala do 14. prosince 2022 v částce 5 724,64 Kč, úroku v poměru 29,55 % z nevráceného úvěru 4 062,44 Kč za období od 23. března 2021 do zaplacení, který kapitalizovala do 14. prosince 2022 v částce 2 135,67 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru 20 866,06 Kč za období od 1. listopadu 2021 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 14. prosince 2022 v částce 2 015,02 Kč a úroku z prodlení z nevráceného úvěru 4 062,44 Kč za období od 3. června 2021 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 14. prosince 2022 v částce 521,35 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k nedoplatku úvěru 20 866,06 Kč a poplatku 14 268,94 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], (dále jen„ úvěrující“) a žalovaným. Podle této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalovanému 30 000 Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále souhrnný poplatek 32 610 Kč. To vše měl žalovaný splácet ve 24 měsíčních splátkách po 2 609 Kč do [datum]. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k nedoplatku úvěru 4 062,44 Kč a poplatku 2 008,56 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] [anonymizováno] [rok] mezi úvěrující a žalovaným. Podle této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalovanému 10 000 Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále souhrnný poplatek 9 255 Kč. To vše měl žalovaný splácet ve 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 371 Kč do [datum]. Žalovaný však úvěrující dosud nezaplatil žalované částky jistin a poplatků. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácených úvěrů. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] [anonymizováno] s úvěrující. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a bez předchozí omluvy se nedostavil ani k jednání před soudem, nařízenému na den 6. prosince tr. 3. Dokazováním soud zjistil, že mezi úvěrující a žalovaným došlo ke sjednání smluv s uváděným obsahem. Z písemností zachycujících obsah těchto smluv soud dále zjistil, že jejich podpisy žalovaný současně stvrdil převzetí peněz v částkách 30 000 Kč, resp. 10 000 Kč a zavázal se je úvěrující vrátit a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 4. Soud naopak nezjistil, že by se žalovaný měl zavázat platit další úroky v poměrech 25,26 %, resp. 29,55%, nebo že by úroky uvedené ve smlouvách v absolutní částce byly vyjádřením součtu kapitalizovaných úroků. Takové ujednání totiž písemné smlouvy neobsahují. Výslovný závazek k platbě úroku se váže vždy jen k absolutnímu, nikoli k poměrnému úroku. Jestliže tedy úvěrující znepřehlednila text písemné smlouvy tím, že se ve smluvních podmínkách dále zmiňovala také o poměrném úroku (nebylo totiž tvrzeno, že by návrh smluv předložil žalovaný), nemůže se dovolávat jakéhokoli plnění po smluvní straně, která nejasnost nezpůsobila. To vše je umocněno tím, že žalovaný do závazkového vztahu vstupoval zjevně jako spotřebitel, zatímco úvěrující naopak jako dodavatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“)). Podrobněji k tomuto vysvětlení lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení o obdobném nároku žalobkyně, vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020. 5. Ve smyslu závěrů, vyjádřených v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 23. listopadu 2023 ve věci C -321/22 (Provident Polska) týkajícího se smlouvy o spotřebitelském úvěru a ochrany spotřebitele, posoudil soud obě ujednání úvěrující a žalovaného o poplatcích jako zneužívající ve smyslu § 1813 OZ, neboť ukládají povinnost spotřebiteli zaplatit nepřiměřené neúrokové náklady, jež dosahují téměř ekvivalentu plnění poskytnutého úvěrující na dobu 24, resp. 12 měsíců. Taková ujednání způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřenost je zjevná s ohledem na poměr úvěrované částky ke službám, poskytovaným úvěrující jako protiplnění, které souvisejí s poskytnutím a správou úvěru. Účelem poplatků přitom není vymezit hlavní předmět smlouvy, ani se netýkají přiměřenosti ceny nebo odměny ke službám, poskytovaným jako protiplnění. 6. Podle § 1815 OZ platí, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží. Protože je zneužívající prvek těchto ujednání oddělitelný od zbytku ujednání, může jeho pominutí stačit k obnovení skutečné rovnováhy mezi smluvními stranami. Hodnocení o jen částečné neúčinnosti ujednání vychází z § 576 OZ (obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyšší soudu České republiky ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). 7. Soud tedy mohl přihlédnout jen k ujednání úvěrující a žalovaného o povinnosti žalovaného vrátit úvěrující poskytnuté úvěry 30 000 Kč a 10 000 Kč a zaplatit jí za poskytnutí úvěrů na 24 měsíců, resp. 52 týdnů, úroky 17 626 Kč a 4 422 Kč. Právní režim smluv o úvěru podléhá § 2395 a násl. OZ Smlouvy jsou ovšem dále neplatné pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se úroků. Tyto úroky totiž po přepočtu na roční úrokové zatížení dosahují výše téměř 49 % u smlouvy ze dne [datum] a téměř 74 % u smlouvy ze dne [datum] [anonymizováno] [rok]. Úroky tedy byly sjednány v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v listopadu 2019 byla jen 8,64 % a březnu 2020 jen 8,4 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https:/ /www.cnb.cz). Protože i jde o neplatnost jen části právního jednání (§ 577 OZ; opět viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 60/2021), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,64 % ročně u smlouvy [číslo] ve výši 8,4 % u smlouvy [číslo]. To znamená, že pokud úvěrující poskytla žalovanému úvěr 30 000 Kč na dobu 24 měsíců za korigovaný úrok 8,64 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 32 784 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil celkem 27 346 Kč, zbývá k vrácení 5 438 Kč. Pokud jde o úvěr 10 000 Kč na dobu 12 měsíců (52 týdnů) za korigovaný úrok 8,4 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 10 464 Kč. Pokud tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil celkem 13 184 Kč, byly jeho platební povinnosti splněny a pohledávky úvěrující z této smlouvy zanikly (§ 1908 odst. 1 OZ). 8. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost jen k placení částky 5 438 Kč podle smlouvy [číslo] která ve smyslu § 1932 odst. 2 OZ představuje v části 2 654 Kč nevrácený úvěr a v části 2 784 Kč nezaplacený úrok. Stejným výrokem I. soud také uložil žalovanému platit z takto určené jistiny 2 654 Kč úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného s placením této částky nastalo jistě před datem, od nějž je toto příslušenství žalováno. Proto je možné žalobě vyhovět ohledně této doby úročení z jistin, jež byly žalobkyni přiznány. Kapitalizace úroku z prodlení z částky 2 654 Kč za dobu od 1. listopadu 2021 do 14. prosince 2022 činí 252,78 Kč. 9. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). 10. Výrokem II. byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba na vrácení úvěru 18 212,06 Kč (20 866,06 – 2 654) a placení poplatků a úroku 11 484,94 Kč (14 268,94 – 2 784) ze smlouvy [číslo] žaloba na vrácení úvěru 4 062,44 Kč a placení poplatků a úroku 2 008,56 Kč ze smlouvy [číslo]. Pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 120 odst. 1 OSŘ, pak byla stejným zamítnuta žaloba na placení poměrných úroků, tedy včetně částek 5 724,64 Kč a 2 135,67 Kč, a zamítnutí postihlo také žalobu na placení úroku z prodlení z částek (jistin) ohledně nichž nebyla žaloba důvodná, neboť nedošlo k prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ. 11. Výrokem III. soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účas