15 C 240/2022-23 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. května 2022, na zaplacení 50 000 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevráceného úvěru 30 000 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a úhrady za služby (žalobkyní označováno také jako poplatky) 20 000 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku v poměru 20,82 % z nevráceného úvěru 30 000 Kč za období od 23. července 2021 do zaplacení, který kapitalizovala do 7. led-na 2022 v částce 2 932,15 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru 30 000 Kč za období od 23. července 2021 do zaplacení, který také kapitalizovala do 7. led-na 2022 v částce 1 197,08 Kč. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 27. května 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], (dále jen„ úvěrující“) a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalované 30 000 Kč, které se žalovaná měla zavázat vrátit a zaplatit úvěrující úrok za půjčené peněžní prostředky 6 000 Kč, odměnu za administrativní činnost 6 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 12 000 Kč, (žalobkyní souhrnně označováno také jako poplatky). To vše měla žalovaná splácet v 60 týdenních splátkách po 900 Kč do 22. července 2021. Žalovaná však úvěrující dosud nezaplatila žalované částky jistiny a poplatků. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevráceného úvěru. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne 7. ledna 2022 s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 1. března tr. K jednání se dostavil jen zástupce žalobkyně prostřednictvím svého zástupce, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla omluvena. 3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání smlouvy [číslo] s uváděným obsahem s žalovanou. Z písemností zachycujících obsah této smlouvy soud dále zjistil, že jejím podpisem žalovaná současně stvrdila převzetí peněz v částce 30 000 Kč a zavázala se je vrátit úvěrující a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 4. Soud naopak nezjistil, že by se žalovaná měla zavázat platit další úrok v poměru 20,82 %, nebo že by úrok ve smlouvě uvedené v absolutní částce byl vyjádřením součtu kapitalizovaných úroků. Takové ujednání totiž písemná smlouva neobsahuje. V podrobných podmínkách zápůjčky není zmínka o úrokové sazbě 20,82 %, kdy jsou zmiňovány jiné úrokové sazby závislé na době trvání smlouvy. Výslovný závazek k platbě úroku se ovšem váže vždy jen k absolutní, nikoli k poměrnému úroku. Jestliže tedy věřitelka takto znepřehlednila text písemné smlouvy (nebylo totiž tvrzeno, že by návrh smlouvy předložil žalovaný), nemůže se dovolávat jakéhokoli plnění po smluvní straně, která nejasnost nezpůsobila. To vše je umocněno tím, že žalovaná do závazkového vztahu vstupovala zjevně jako spotřebitelka, zatímco věřitelka naopak jako dodavatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“)). Podrobněji k tomuto vysvětlení lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem o nároku z obdobné smlouvy stejné úvěrující pod sp. zn. 15 C 220/2020, jehož se žalobkyně také účastnila. 5. Z hlediska právní kvalifikace vedlejších plateb (poplatků) sjednaných ve smlouvě ze dne 27. května 2020 nalézací soud posoudil zjištěný skutkový stav ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 OZ. Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, s výjimkou poplatku za pojištění, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 84,62 % u smlouvy ze dne 27. května 2020. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase, jak je níže vysvětleno. 6. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, a které znovu sdělila při jednání v této věci, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje. Úvěrující jistě nic nebránilo v tom, aby si splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalované je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalované. 7. Soud tedy posoudil ujednání věřitelky a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru, jejíž režim podléhá § 2395 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedeným poplatkům, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v červnu 2020 byla 8,54 % (databáze časových řad [příjmení] dostupná na [webová adresa]). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, je neplatnou jen tato část (§ 577 OZ). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,54 % ročně. To znamená, že pokud věřitelka poskytla žalované úvěr 30 000 Kč na dobu 13 měsíců za korigovaný úrok 8,54 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 31 512 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradila žalovaná celkem 4 000 Kč, zbývá k vrácení 27 512 Kč. 8. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost jen k placení částky 27 512 Kč, jako nevráceného úvěru z uvedené smlouvy. Protože žalobkyně neuváděla, zda bylo sjednáno započítávání plateb žalované na jistinu a její příslušenství, nebo zda žalovaná specifikovala určení svých plateb, bylo nutné postupovat podle § 1932 odst. 1 OZ. Platby žalované tedy zcela uhradily úrok a ve zbytku jde proto jen o nevrácený úvěr. 9. Výrokem I. soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalované s placením této částky nastalo jistě před datem, od nějž je toto příslušenství žalováno. Proto je možné žalobě vyhovět ohledně této doby úročení z jistiny, jež byla žalobkyni přiznána. Výrokem I. bylo tedy žalované také uloženo placení úroku z prodlení z částky 27 512 Kč počítaného od 23. července 2021, jehož výše do 7. ledna 2022, který dosáhl 1 076,36 Kč, a poté až do zaplacení v poměrné výši. 10. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 11. Ve zbytku žalované jistiny 2 488 Kč, poplatků 20 000Kč, žalovaného úroku a ve zbytku úroku z prodlení 12