15 C 78/2021-94 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. ledna 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 13. prosince 2021 a ve znění částečného zastavení řízení výrokem II. rozsudku zdejšího soudu ze dne 1. června 2022, čj. 15 C 78/2021-33, pro zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu, na zaplacení 26 769,25 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevráceného úvěru 15 000 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina), nezaplacených poplatků, a to 2 550 Kč za poskytnutí úvěru a 1 725 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a nezaplacené smluvní pokuty 7 494,25 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru v částce 2 075 Kč a z nevráceného úvěru 15 000 Kč v poměru 10,2 % ročně za období od 21. května 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v částce 1 277,38 Kč vyčísleného do 20. května 2020 a ve výši 10 % ročně z částky 17 075 Kč, tedy z nevráceného úvěru 15 000 Kč a úroku 2 075 Kč, za období od 21. května 2020 do zaplacení. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], (dále jen„ úvěrující“) a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalované 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatil úvěrující dále 12 900 Kč, jakožto celkové náklady spotřebitelského úvěru, tvořené poplatky a úrokem 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut. To vše měla žalovaná splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaná však úvěrující dosud nezaplatila žalované částky jistiny a poplatků a úrok v žalované výši 2 075 Kč, a proto se jistina dále úročí od 4. listopadu 2019, kdy byl úvěr zesplatněn v důsledku prodlení žalované, v poměru 10,2 %. Ze stejného důvodu vzniklo úvěrující právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Ta byla počítána z dlužných částek v poměru 0,1 % denně v době od 4. ledna do 4. listopadu 2019 Tyto pohledávky byly součástí závodu úvěrující, která byla smluvně převedena společnosti [právnická osoba] s účinností ke dni [datum] a následně touto společností byly smluvně postoupeny žalobkyni. 2. Žaloba byla původně zamítnuta (vedle již výše zmíněného částečného zastavení řízení) rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1. června 2022, č. j. 15 C 78/2021-33, pro neprokázání tvrzení o postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. K odvolání žalobkyně byl rozsudek v zamítavé části zrušen usnesením (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 1. září 2022, č. j. 25 Co 209/2022-81 a věc byla v tomto rozsahu vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud uzavřel, že k prokázání postoupení žalovaných pohledávek došlo. 3. Nalézací soud vázán tímto závazným právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“)) v dalším řízení o zbytku uplatněného nároku v dalším řízení, po provedeném dokazování, znovu rozhodl. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nedostavila se ani k žádnému z nařízených jednání ve věci před soudem. 5. Po dokazování soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy s úvěrující o poskytnutí uváděného úvěru. Vedle jeho vrácení se žalovaná ve smlouvě zavázala k placení poplatku 600 Kč za uzavření smlouvy, 3 300 Kč za správu úvěru a 4 800 Kč za hotovostní inkaso splátek. Z písemnosti zachycující obsah této smlouvy soud dále zjistil, že jejím podpisem žalovaná současně stvrdila převzetí peněz v částce 15 000 Kč a zavázala se je vrátit úvěrující a zaplatit jí uváděné poplatky a úrok v uvedených splátkách, vždy do 3. dne v kalendářním měsíci. Pro případ prodlení se splácením byla v čl. V. odst. 4. smlouvy sjednána uváděná poměrná smluvní pokuta. 6. Soud naopak nezjistil výslovné ujednání smluvních stran o závazku žalované platit poměrný úrok 10,20 % Smlouva totiž obsahovala výslovně uvedenou povinnost jen k placení uvedených poplatků a úroku 28 % z poskytnutého úvěru, tedy částku 4 200 Kč (čl. II. odst. 1.). Zmínky o poměrném úroku byly dále obsaženy v čl. III. odst. 4. smlouvy, kde byla úroková sazba stanovena v poměrech 54 % ročně s odkazem na předpis splátek, 12 % s odkazem na přelomovou splátku a bez úročení při výhradním placení jistiny. Ujednání o výši úročení úvěru v čl. III. bylo zřejmě nepřehledné a nejasné. Jestliže ovšem věřitelka takto znepřehlednila text písemné smlouvy o tomto poměrném úroku (nebylo totiž tvrzeno, že by návrh smlouvy předložila žalovaná), nemůže se dovolávat jakéhokoli plnění po smluvní straně, která nejasnost nezpůsobila. To vše je umocněno tím, že žalovaná do závazkového vztahu vstupovala zjevně jako spotřebitelka, zatímco věřitelka naopak jako podnikatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“)). Podrobněji k tomuto vysvětlení lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, čj. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020 o nároku stejné žalobkyně z obdobné smlouvy. 7. Smlouvu o úvěru, resp. sjednané platební povinnosti žalované je nutné hodnotit v celém rozsahu. Z hlediska právní kvalifikace vedlejších plateb (poplatků) sjednaných ve smlouvě ze dne [datum] nalézací soud posoudil zjištěný skutkový stav ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, čj. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, čj. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, čj. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 OZ. Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků úvěrující dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, s výjimkou poplatku za pojištění, odpovídají zcela základnímu administrování jakéhokoliv úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 115,31 %. Ujednání o sjednaném úroku z úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase, jak je níže vysvětleno. 8. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ohledně inkasování splátek v místě bydliště žalované je z tvrzení žalobkyně zřejmé, že k žádnému inkasu splátky zjevně nedošlo a ke splatnosti celého úvěru dokonce došlo ještě před dobou sjednané splatnosti. Všechny sjednané platby žalované je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalované. 9. Soud tedy posoudil ujednání úvěrující a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru, jejíž režim podléhá § 2395 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedeným poplatkům, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ (ohledně jen částečné neplatnosti viz závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. dubna 2022, čj. 33 Cdo 60/2021-118; dostupném na www.nsoud.cz). Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v září 2018 byla 8,86 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, je neplatnou jen tato část (§ 577 OZ). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ) ve výši 8,86 % ročně. To znamená, že pokud úvěrující poskytla žalované úvěr 15 000 Kč na dobu 14 měsíců za korigovaný úrok 8,86 % ročně, měla jí žalovaná celkem zaplatit 15 848 Kč. Jestliže tedy žalovaná podle žalobkyně nezaplatila nic, zbývá k vrácení úvěru a zaplacení úroku (žalováno jako poplatky) celkem 15 848 Kč. 10. Protože žalovaná neplnila povinnost splácet úvěr ve sjednaných splátkách, vzniklo žalobkyni podle § 2 048 také právo na zaplacení sm