16 C 163/2023-75 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky uvedené pod bodem I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 1. 10. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,85 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po 2 175 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2021 s tím, že ve splátce byla zahrnuta úhrada pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 267 Kč měsíčně. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek [číslo] žalobkyni tak vzniklo v souladu s bodem 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, tj. smluvní pokuta ve výši 998 Kč, a dále dle bodu 6. 2. smlouvy právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s tímto prodlením žalované v celkové výši 400 Kč. Žalovaná uhradila do data zesplatnění úvěru částku 8 700 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo v souladu s bodem 6.3. smlouvy k automatickému zesplatnění celého úvěru, když se žalovaná dostala do prodlení se splátkou [číslo] splatnou dne 17. 3. 2022, o 65 dnů. K datu 22. 5. 2022 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 2.2. smlouvy bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku žalobkyně nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 1. 10. 2021 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Žalobkyně se zavázala na základě předmětné smlouvy poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 68 688 Kč, a to v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 2 175 Kč s tím, že ve splátkách je zahrnuta i úhrada pojištění ve výši 267 Kč měsíčně. Dle úvěrové smlouvy činí úrok 64,84 % ročně a RPSN činí 88,04 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že v bodě 6.1. byla pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku. V bodě 6.2. je sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou o délce 15 dnů. V bodě 6.5. byla sjednána pro případ, že po zesplatnění žalovaná nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že žalobkyně dne 1. 10. 2021 zaslala na účet uvedený v úvěrové smlouvě pod variabilním symbolem [číslo] částku 30 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr vyplývá, že tuto uzavřely dne 1. 10. 2021 žalobkyně a žalovaná s tím, že pojištění je sjednáváno na základě Pojistné smlouvy č. [bankovní účet], uzavřené mezi žalobkyní jako pojistníkem a společností [právnická osoba] jako pojistitelem. Výše pojistného byla sjednána na částku 267 Kč měsíčně, pojistné je zahrnuto v měsíčních splátkách smlouvy o úvěru. Výzvami ze dne 19. 4. 2022 a 18. 5. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných splátek, současně byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. Z listiny označené jako Oznámení ze dne 22. 5. 2022 vyplynulo, že žalobkyně k uvedenému dni v souladu se smluvním ujednáním zesplatnila dluh žalované a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 7. 9. 2022, která byla žalované zaslána dle podacího lístku téhož dne. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. V předmětné úvěrové smlouvě byl sjednán úrok ve výši 64,85 % ročně. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Podle statistických údajů [obec] národní banky činily v době uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací 1-5 let průměrně 7,78 %. Jestliže tedy v nyní projednávané věci byl sjednán úrok 64,85 %, dosahuje tento osminásobku běžného úroku sjednaného pro úvěry v daném období. Taková výše úroku nemůže ve světle shora uvedené judikatury obstát, ujednání o úroku je proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné. 6. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku se soud zabýval otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 o.z. ve spojení s § 1802 o.z., tedy oddělit tuto neplatnou část od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Dospěl však k závěru, že tento postup není na místě, neboť uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně. Je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla úvěrová smlouva uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Ve smlouvě se sjednává právo žalobkyně pro případ prodlení žalované s placením splátek alespoň 65 dnů zesplatnit úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalované má. V článku 6.4. smlouvy je pro tento případ stanoveno, že dosud neuhrazená jistina ale i neuhrazený úrok, se stává součástí„ nové jistiny“ která je jako celek úročena dohodnutou sazbou 64,85 %, přičemž v článku 2.2. smlouvy ujednáno, že„ úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do [příjmení] jistiny úvěru“; celková výše úroku, který je žalobkyně oprávněna požadovat je v témže ustanovení omezen na částku 82 425 Kč. Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva přitom nestanoví žádné sankce pro případ, že by byla porušena povinnost ze strany žalobkyně. Soud vzhledem k nepřiměřeně vysokému úroku a dalším ujednáním, které smlouva obsahuje, uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 7. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že při právním hodnocení shora uvedené úvěrové smlouvy jako absolutně neplatného právního jednání pro zjevný rozpor s dobrými mravy vyšel soud z právních závěrů vyslovených Krajským soudem v Plzni např. v rozhodnutí č.j. 25 Co 21/2019-71 či č.j. 25 Co 209/2019-72, jež se týkaly skutkově obdobných sporů. Protože ujednání smlouvy, vyjma výše sjednaného úroku, byla zcela totožná se shora uvedenými případy, nemá soud ve smyslu § 13 o.z. důvod odchylovat se od právních závěrů vyslovených krajským soudem