8 C 26/2023-27 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 15 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný se zavázal částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje dnem [datum]. Žalovaný neplnil své povinnosti, když nehradil řádně a včas sjednané splátky, přičemž nejpozději měla dluh zaplatit dne 19. 9. 2019. Neuhrazená jistina ve výši 12 911,11 Kč se ode dne 20. 9. 2019 do zaplacení úročí v [čl. číslo] smlouvy sjednaným úrokem ve výši 25,38 % ročně. Pohledávka byla postoupena žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na pohledávku uhradil jen 10 400 Kč, z toho na jistinu 2 088,89 Kč, na úrok za dobu trvání smlouvy 3 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 311,11 Kč. Žalobkyně se domáhá částky 23 600 Kč, skládající se z jistiny 12 911,11 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso 3 688,89 Kč, jakož i kapitalizovaných úroků 7 655,06 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení 3 016,18 Kč a dále úroků a úroků z prodlení z jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud při jednání, z účasti na němž se žalobkyně a její právní zástupce omluvili a jehož se žalovaný nezúčastnil bez omluvy, z provedených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. 4. [smlouva] [anonymizováno 8 slov] [číslo] ze dne [datum] prokazuje, že [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 15 000 Kč. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 a podací lístek ze dne 4. 2. 2022 prokazují, že [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávky vůči němu z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni. Z databáze ARAD České národní banky (tabulka B1 .1.2) je prokázáno, že obvyklá výše úroku z úvěru pro domácnost na spotřebu v [měsíc] [rok] činila při fixaci úrokové sazby do 1 roku 10,45 % ročně a při fixaci na 1-5 let 8,46 % ročně. 5. Nebylo prokázáno, že [právnická osoba] konkrétně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy jak konkrétně prověřila žalovaného majetkové poměry. Soud byl připraven vyzvat zástupce žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118a OSŘ označení důkazů prokazujících prověření úvěruschopnosti žalovaného, jinak bude vycházet z toho, že úvěruschopnost řádně prověřena nebyla. 6. Z výše uvedené úvěrové smlouvy je prokázáno, že při poskytnutí 15 000 Kč měl žalovaný uhradit jednak částku 3 000 Kč označenou jako úrok, dále částku 3 000 Kč označenou jako administrativní poplatek a konečně částku 6 000 Kč označenou jako odměna za hotovostní inkaso splátek, když ze znění bodu [bod] smlouvy je zcela zjevné, že výše odměny za hotovostní inkaso nijak nesouvisí s náročností inkasa, ale je navázána pevnou procentní výší na výši úvěru. Jak administrativní poplatek, tak poplatek za inkaso, tak nelze považovat za nic jiného, než za další úrok v pevné výši, byť označený jinak. Celková výše úrok tak činí 12 000 Kč, tedy 80 % z jistiny u úvěru na 60 týdnů, čemuž odpovídá roční (52týdenní) úrok ve výši 69,33 %. To vše za situace, kdy z databáze ARAD České národní banky (tabulka B1 .1.2) vyplývá, že obvyklá výše úroku z úvěru pro domácnost na spotřebu v [měsíc] [rok] činila při fixaci úrokové sazby do 1 roku 10,45 % ročně a při fixaci na 1-5 let 8,46 % ročně. Smluvně sjednaná úroková sazba tak činila – i při zvolení sazby do 1 roku, jemuž se délka trvání úvěrového vztahu 60 týdnů blíží – 6,6 násobek obvyklé úrokové výše. Nelze pak přehlédnout ani ujednání v bodě [bod] smlouvy stanovící v poměru k jistině značně vysoké smluvní pokuty (byť nazvané jinak) za možné prodlení úvěrovaného se splácením a možnost vysokého počtu jejich uložení (v tomto případě úvěru na 60 týdnů účtování„ nákladů vymáhání“ 2 000 Kč, až 12 tzv. osobních upozornění po 500 Kč). Navíc je v bodě [bod] ujednána smluvní pokuta z prodlení ve výši 0,1 % denně. 7. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), uvedl skutková tvrzení, jimiž by zčásti či zcela zpochybnil důvodnost žalobkyní vzneseného nároku, zejména tvrdil a v případě spornosti prokázal, že žalobkyni uhradil více, než žalobkyní tvrzenou částku. Žalovaný žádná takováto tvrzení neuvedl, soud proto vycházel z toho, že uhradil právní předchůdkyni žalobkyně, popřípadě žalobkyni, jen v žalobě tvrzenou částku 10 400 Kč. 8. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k následujícím právním závěrům. 9. Výše úroku, která výrazně převyšuje hranici čtyřnásobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení se smluvními pokutami za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. 10. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10, CELEX: 62010CA0618). 11. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: 2020, resp. CELEX:6 2018). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy. 12. Protože je smlouva o úvěru pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl co do rozdílu částky, kterou žalovaný obdržel a kterou žalovaný uhradil, a odpovídajícího úroku z prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože uplatněné nároky měly vyplývat ze smlouvy, která je absolutně neplatná, a z pojistné smlouvy s ní svázané a její existencí podmíněné. 13. Ve věci měl větší míru procesního úspěchu žalovaný, kterému tak ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ vzniklo právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Protože však žalovanému, který byl procesně pasivní, nevznikly žádné náklady řízení, soud ro