8 C 41/2023-30 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] smlouvu [číslo] o zápůjčce ve výši 15 000 Kč. Žalovaný měl uhradit 26 100 Kč, z toho jistinu zápůjčky 15 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky 3 000 Kč, obchodní úrok 2 100 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný uhradil jen 35,27 Kč. Dluh tak činí 22 506,73 Kč. Pohledávka byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], které bylo následně pro neplnění podmínek oddlužení zastaveno. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud při jednání, z účasti na němž se žalobkyně a její právní zástupce omluvili a jehož se žalovaný nezúčastnil bez omluvy, z provedených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. 4. [žádost o úvěr] [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum], [smlouva] [anonymizováno 5 slov] [číslo] ze dne [datum] a Smluvní podmínky prokazují, že [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 15 000 Kč. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 4. 2018 a podací lístek ze dne 17. 8. 2018 prokazují, že [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávky vůči němu z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni. Z databáze ARAD České národní banky (tabulka B1 .1.2) je prokázáno, že obvyklá výše úroku z úvěru pro domácnost na spotřebu v [měsíc] [rok] činila při fixaci úrokové sazby do 1 roku 10,90 % ročně a při fixaci na 1-5 let 10,39 % ročně. 5. Nebylo prokázáno, že [právnická osoba] konkrétně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Doloženo bylo jen prohlášení žalovaného v rámci tzv. karty zákazníka o jeho příjmech a výdajích. Není však prokázáno, že bylo toto prohlášení ověřeno, tedy že bylo zjištěno, že tyto údaje odpovídají skutečnosti. Soud byl připraven vyzvat zástupce žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118a OSŘ označení důkazů prokazujících prověření úvěruschopnosti žalovaného, jinak bude vycházet z toho, že úvěruschopnost řádně prověřena nebyla. 6. Z výše uvedené úvěrové smlouvy je prokázáno, že při poskytnutí 15 000 Kč měl žalovaný uhradit jednak částku 2 100 Kč označenou jako úrok, dále částku 3 000 Kč označenou jako poplatek za administrativní činnost a konečně částku 6 000 Kč označenou jako odměna za hotovostní inkaso splátek, když ze znění bodu [bod] smluvních podmínek je zcela zjevné, že výše odměny za hotovostní inkaso nijak nesouvisí s náročností inkasa, ale je navázána pevnou procentní výší na výši zápůjčky. Jak administrativní poplatek, tak poplatek za inkaso tak nelze považovat za nic jiného, než za další úrok v pevné výši, byť označený jinak. Celková výše úrok tak činí 11 100 Kč, tedy 74 % z jistiny u úvěru na 58 týdnů, čemuž odpovídá roční (52týdenní) úrok ve výši 66,34 %. To vše za situace, kdy z databáze ČNB (tabulka B1 .1.2) vyplývá, že obvyklá výše úroku z úvěru pro domácnost na spotřebu v [měsíc] [rok] činila při fixaci úrokové sazby do 1 roku 10,90 % ročně a při fixaci na 1-5 let 10,39 % ročně. Smluvně sjednaná úroková sazba tak činila – i při zvolení sazby do 1 roku, jemuž se délka trvání úvěrového vztahu 58 týdnů blíží – 6 násobek obvyklé úrokové výše. 7. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), uvedl skutková tvrzení, jimiž by zčásti či zcela zpochybnil důvodnost žalobkyní vzneseného nároku, zejména tvrdil a v případě spornosti prokázal, že žalobkyni uhradil více, než žalobkyní tvrzenou částku. Žalovaný žádná takováto tvrzení neuvedl, soud proto vycházel z toho, že uhradil právní předchůdkyni žalobkyně, popřípadě žalobkyni, jen v žalobě tvrzenou částku. 8. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k následujícím právním závěrům. 9. Výše úroku, která výrazně převyšuje hranici čtyřnásobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení se smluvními pokutami za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. 10. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10, CELEX: 62010CA0618). 11. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: 2020, resp. CELEX: 62018CJ0679). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy. 12. Protože je smlouva o úvěru pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl co do rozdílu částky, kterou žalovaný obdržel a kterou žalovaný uhradil, a odpovídajícího úroku z prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože uplatněné nároky měly vyplývat ze smlouvy, která je absolutně neplatná, a z pojistné smlouvy s ní svázané a její existencí podmíněné. 13. Ve věci měla větší míru procesního úspěchu žalobkyně, které tak ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ vzniklo právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Míra žalobkynina úspěchu činila přibližně dvě třetiny vzneseného nároku, míra neúspěchu pak třetinu. Po odečtení míry neúspěchu od míry úspěchu tak má žalobkyně právo na náhradu jedné třetiny účelně vynaložených nákladů řízení. Ty tvoří soudní poplatek za řízení 901 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 AT. Při stanovení výše odměny advokáta a náhrady hotových výdajů soud postupoval dle § 14b AT, protože řízení bylo zahájeno tzv.„ formulářovou žalobou“, tedy žalobou podávanou stejnou žalobkyní opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech. Žalobkynin advokát vykonává advokacii jako společník právnické osoby, která je registrována k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkynina advokáta.