9 C 362/2022-32 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 6. 2022 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 13 677,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 677,02 Kč od 27. 6. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 20. 1. 2019. Zesplatněním úvěru vznikla tzv. nová jistina úvěru ve výši 59 115,72 Kč. Podle čl. 6 smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal pro případ svého prodlení s plněním dluhu zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru s tím, že souhrn všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté částky, nejvýše však 200 000 Kč. Žalovaný neplnil své závazky, žalobkyně proto podala žalobu, na jejímž základě byl vydán rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 12. 2020, č. j. 17 C 239/2019-74, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2021, č. j. 25 Co 84/2021-120, jímž byla žalovanému mimo jiné uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 998 Kč a částku 10 324,98 Kč představující smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 59 115,72 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do 27. 8. 2019. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Chebu bylo žalobě žalobkyně, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 27. 8. 2019, žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty také za období po 27. 8. 2019. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 37 862,30 Kč od 28. 8. 2019 do 10. 6. 2022 ve výši 13 677,02 Kč. Žalovaný dosud ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] podle níž žalovanému poskytla částku 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni splatit formou 18 měsíčních splátek po 5 542 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 167,78 % ročně. Žalovaný splátky řádně nehradil, žalobkyně proto úvěr podle čl. 6 3 smlouvy o úvěru zesplatnila, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 20. 1. 2019. Podle čl. 6 smlouvy o úvěru bylo mezi stranami ujednáno, že jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný neplnil své závazky, žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu ze dne 20. 8. 2019, kterou se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 60 513 Kč a smluvní pokuty ve výši 12 888,16 Kč, tj. 0,1 % denně z částky 59 115,72 Kč od prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru do 27. 8. 2019, vše spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 60 513 Kč od 27. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 102,66 % ročně z částky 47 362,30 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 119 707 Kč, o podané žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 12. 2020, č. j. 17 C 239/2019-74, tak, že dle výroku I. byl žalovaný povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 47 362,30 Kč, částku 998 Kč, částku 10 324,98 Kč a částku 400 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 48 759,58 Kč za období od 27. srpna 2019 do zaplacení, výrokem II. soud zamítl žalobu na zaplacení částky 11 753,42 Kč a částky 2 563,18 Kč s ročním úrokem 102,66 % z částky 47 362,30 Kč za období od 22. ledna 2019 do zaplacení a s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 11 753,42 Kč za období od 27. srpna 2019 do zaplacení, a dle výroku III žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení. Proti výroku II. a III. citovaného rozsudku Okresního soudu v Chebu podala žalobkyně odvolání. O podaném odvolání bylo Krajským soudem v Plzni rozhodnuto rozsudkem ze dne 14. 4. 2021, č. j. 25 Co 84/2021-120, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrzen, a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 12. 2020, č. j. 17 C 239/2019-74, tak nabyl právní moci ve výroku I. a II. v rozsahu, v němž nebyl napaden odvoláním a ve výroku III. dne 20. 1. 2021 a ve výroku II. v rozsahu, v němž byl napaden odvoláním dne 20. 5. 2021, a stal se ve výroku I. vykonatelným dne 26. 1. 2021. Po datu 27. 8. 2019 žalovaný žalobkyni na smluvní pokutu dle čl. 6 5. smlouvy o úvěru ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce ze dne 10. 6. 2022. 4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2048 o. z. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 13 o. z. platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. 10. Vzhledem k povaze žalobou uplatněného nároku, tj. nároku na zaplacení smluvní pokuty, který má povahu akcesorického (vedlejšího) závazku k závazku hlavnímu, přičemž tímto je v daném případě závazek ze smlouvy o úvěru [číslo] zabýval se soud nejdříve právním posouzením právního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným založeným smlouvou o úvěru [číslo] dospěl k následujícímu závěru. Při hodnocení právního vztahu mezi účastníky je třeba aplikovat § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle nějž každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. V obdobných věcech téhož žalobce přitom Okresní soud v Chebu již rozhodoval pod sp. zn. 12 C 167/2017, kde byla předmětem posouzení smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] mezi žalobkyní a jinou osobou, částka poskytnutého úvěru činila 40 001 Kč a sjednaný úrok byl 84,9 % ročně, přičemž v ost