11 C 472/2020-218 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne 9. 2. 2019 nezabezpečil sníh na střeše domu na adrese , adresa, /, Anonymizováno, , , adresa, , který okolo 12.00 hod. spadl na střechu a kapotu vozidla zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , zaparkovaného na chodníku u tohoto domu. Žalobkyně přitom na základě pojistné smlouvy č. , hodnota, , kterou uzavřela s majitelkou poškozeného vozidla paní , jméno FO, , vyplatila pojistné plnění ve výši 37 668 Kč (po odpočtu spoluúčasti ve výši 5 000 Kč) za škodu vzniklou pádem sněhu na vozidle, přičemž žalobou se domáhala jeho náhrady na žalovaném jako škůdci.2. Žalovaný uvedl, že mu o předmětné události není ničeho známo, nezná ani osobu poškozené. Dále pak v průběhu řízení zpochybňoval vůbec způsob vzniku škody, samotnou škodnou událost, rozsah vzniklé škody, ale i způsob jejího výpočtu. Namítal též spoluzavinění poškozené. Konečně pak měl žalovaný i pochybnosti o tom, že by pojistné plnění bylo poskytnuto v souladu s pojistnými podmínkami.3. Soud prvého stupně nejprve žalobu zamítl s tím, že žalobkyně v koncentrační lhůtě nenavrhla relevantní (dostatečné) důkazy k prokázání výše vzniklé škody, jejíž rozsah žalovaný obecně zpochybnil. Vycházel přitom z toho, že výši škody lze v řešeném případě běžným dokazováním bez obtíží zjistit, žalobkyně však o své vůli na další důkazní návrhy sama rezignovala (procesní stanovisko žalující strany se ve skutečnosti omezilo na polemiku s názorem soudu na důkazní hodnotu kalkulace žalobkyně, jak patrno i z protokolu ze září 2022), tudíž určování výše škody úvahou soudu nepadalo do úvahy, neboť nebyly naplněny předpoklady, za kterých se tato norma (jak dle výslovného znění, tak dle svého účelu, kdy smyslem je pouze překlenout důkazní nouzi v odůvodněných specifických případech) uplatní. Pokud by totiž obecně platilo, že nelze zamítnout žalobu na náhradu škody z důvodu neprokázání výše škody, znamenalo by to nutně, že poškozený vlastně není v tomto směru zatížen vůbec důkazním břemenem, což odporuje tradiční dogmatice. Přestože se tedy uvedený právní názor o nemožnosti zamítnout žalobu na náhradu škody jen pro neunesení důkazního břemene v otázce výše škody objevil ve starší judikatuře Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4762/2010), nemohl nalézací soud pominout, že výslovná dikce pravidla zachyceného v § 136 občanského soudního řádu váže svou aplikaci na přistoupení specifických podmínek, které v řešené věci nebyly dány a které ostatně navzdory jejich citaci opomíjí i uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a uvedený závěr konstatuje bez jakékoliv právní argumentace. Každopádně, doktrína se s takto paušálním judikatorním závěrem neztotožňuje (př. Lavický, P.: Důkazní břemeno a dokazování výše nároku, Právní fórum č. 11/2012) a účel ustanovení § 136 občanského soudního řádu podle názoru nalézacího soudu směřuje k ochraně jiných zájmů, než je pouze subjektivně založená neochota nést náklady (základního) prokazování jednoho z předpokladů náhrady škody, resp. neochota vyvinout v tomto směru jakoukoliv procesní aktivitu.4. Následně odvolací soud usnesením ze dne 17. 1. 2023, č. j. 14 Co 231/2022-84, prve uvedený rozsudek soudu prvého stupně zrušil se závěrem, podle kterého nelze žalobu na náhradu škody zamítnout jen z toho důvodu, že žalobce neprokázal výši škody. Dále soudu prvého stupně vytkl absenci hodnocení fotodokumentace provedené k důkazu a uložil mu provést navržené důkazy, zabývat se základem nároku a v případě jeho důvodnosti určit výši škody úvahou s tím, že lze event. vycházet z kalkulace opravy systémem Audatex, který žalobkyně doložila.5. Za nesporné lze z výslovného prohlášení strany žalované v době před koncentrací řízení (při jednání v červnu 2021) považovat skutečnosti doručení předžalobní výzvy do sféry dispozice žalovaného a dále výplatu pojistného plnění žalobkyní poškozené , jméno FO, . Není vcelku pochyb o tom, že dokazování a jeho výsledky byly zřetelně ovlivněny poměrně ležérním postupem žalobkyně při šetření předmětné pojistné události, kdy v tomto směru lze přisvědčit některým prezentovaným pochybnostem žalované strany.6. Z provedeného dokazování vyplynuly následující skutečnosti. Z doložené pojistné smlouvy č. , hodnota, je zřejmé, že před pojistnou událostí došlo k založení pojistného vztahu mezi žalobkyní jako pojistitelkou a paní , jméno FO, jako pojistníkem, jehož předmětem bylo mj. havarijní pojištění vozidla zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , v rozsahu „Havárie, živel, odcizení, vandalismus“, kdy podle čl. 2 a čl. 17 Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění č. 1/15 lze pod termín živelní událost zahrnout pád jiných předmětů v důsledku povětrnostních vlivů.7. Samotný průběh pojistné události, tedy konkrétně pád sněhu dne 9. 2. 2019 ze střechy objektu žalovaného na pod ní zaparkované vozidlo zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, má soud za prokázané z provedených důkazů výpovědí svědkyně , jméno FO, , svědkyně , Anonymizováno, , svědka , Anonymizováno, , svědka , tituly před jménem, , Anonymizováno, , oznámení škodné události ze dne 11. 2. 2019 a koneckonců i z doložené fotodokumentace, vše hodnoceno ve vzájemné souvislosti, byť jinak lze přitakat námitce žalované strany, že samotný pád sněhu zřejmě nikdo neviděl (resp. nepodařilo se ustanovit osobu, která by byla přímým svědkem) a způsob pořízení celkově chabé dokumentace lze označit za poněkud nedbalý. Samotnou pojistnou událost z daného dne a místa popsala ve své výpovědi a dále v oznámení škodné události ze dne 11. 2. 2019 sama poškozená , jméno FO, s tím, že tedy k události skutečně došlo v době, místě a způsobem v žalobě popsaným, nicméně nebyla pořízena žádná (foto, video) dokumentace události, ani nebyli přítomni žádní svědci s tím, že spadlým sněhem s ledem poškozena byla střecha, kapota a přední světlo vozidla (oznámení škodné události). Sama svědkyně události přítomna nebyla s tím, že snad mohl být této události přítomen jakýsi zaměstnanec z vedlejšího objektu (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ), kterého se však nepodařilo v řízení identifikovat (resp. žalující strana v tomto směru v řízení ovládaném projednací zásadou žádné důkazy nenavrhla). Uvedenou skutkovou verzi podporuje nepřímo též výpověď svědka , Anonymizováno, (přítele poškozené , jméno FO, ), který se o události dozvěděl přímo od poškozené, viděl poškozené vozidlo a poskytoval součinnosti , tituly před jménem, , Anonymizováno, při šetření následků pojistné události. Skutkovou verzi poškozené , jméno FO, dále nepřímo potvrzuje též výpověď svědkyně , Anonymizováno, , podle které v daný den pracovala s poškozenou na stejné směně v kavárně objektu žalovaného, přičemž poškozená podle ní odběhla řešit pád ledu na auto, o kterém jí bezprostředně předtím nějaká osoba uvědomila. Posléze jí měla poškozená sdělit, že „má díru v autě“, sama , Anonymizováno, podle své výpovědi na místě události nebyla a poškození neviděla, což je jinak v rozporu s výpovědí svědkyně , jméno FO, i s vyjádřením samotné svědkyně , Anonymizováno, ze dne 5. 12. 2019. Rozpor s vlastním předchozím vyjádřením svědkyně vysvětlila tím, že nesprávně pochopila dotazy zaměstnance pojišťovny. Každopádně již deset měsíců po pojistné události svědkyně , Anonymizováno, ve svém vyjádření ze dne 5. 12. 2019 poukazuje mj. na to, že vzhledem k uplynulé době si z dané události mnoho nepamatuje. Nicméně lze skutečně připustit, že dotazy zástupce pojišťovny svědkyně , Anonymizováno, chápala v jakémsi obecném smyslu, vedena přičinlivou snahou podat zprávu o události, která se v její blízkosti odehrála. Podobně lze vnímat s ohledem na uplynulou dobu určité rozpory ve skutkových výpovědích svědkyně , jméno FO, a svědkyně , Anonymizováno, (pokud jde o přítomnost posléze uvedené u poškozeného vozidla). Ryze marginálně lze v této souvislosti poznamenat, že jakkoliv procesní úprava ze zřejmých a vcelku pragmatických důvodů stojí na výpovědi svědka jako jednom z klíčových důkazních prostředků, z provedených odborných psychologických výzkumů zaměřených na zkoumání paměťových procesů jednoznačně vyplývá závěr o mimořádné míře nepřesnosti vybavování minulých událostí zkoumaných subjektů, což je dáno tím, že paměť nefunguje na principu pasivního záznamu objektivního sledu pozorovaných událostí, nýbrž jde o proces aktivního a tvůrčího zpracování selektivně vnímaných prvků do vlastního subjektivního konceptu (tímto způsobem si tak př. v realizovaných experimentech zkoumané subjekty s naprostou jistotou a obdivuhodnou přesností „vybavovaly“ děje, které se nikdy neodehrály). Jisto je dále tolik, že následně po předmětné události prováděl svědek , tituly před jménem, , Anonymizováno, v , adresa, ohledání poškozeného vozidlo, o čemž sepsal zápis, přičemž potvrdil, že charakter poškození předmětného vozidla odpovídá následkům pádu sněhu (s ledem) na vozidlo. Dále z