15 C 288/2023-23 — Okresní soud v Chebu

Rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 29. června 2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 25 232 Kč, jakožto nevráceného úvěru 13 944,29 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a poplatku 11 287,71Kč, úroku v poměru 25,26 % z nevráceného úvěru 13 944,29 Kč za období od 15. května 2021 do zaplacení, který kapitalizovala do 14. prosince 2022 v částce 5 665,08 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru 13 944,29 Kč za období od 22. května 2021 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do, Anonymizováno, 14. prosince 2022 v částce 1 827,86 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k nedoplatku úvěru, poplatku a úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „úvěrující“) a žalovaným. Podle této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalovanému 20 000 Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále souhrnný poplatek 22 000 Kč, zahrnující také úrok 9 634 Kč za dobu trvání smlouvy. To vše měl žalovaný splácet ve 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 539 Kč do 14. května 2021. Pokud by nebyl úvěr splacen ve sjednané době, úročí se podle smlouvy poměrem 25,26 % až do zaplacení. Žalovaný úvěrující dosud nezaplatil žalované částky jistiny, poplatku, ani úrok. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevráceného úvěru. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne , datum, s úvěrující.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a bez předchozí omluvy se nedostavil ani k jednání před soudem, nařízenému na den 6. května tr.Dokazováním soud zjistil, že mezi úvěrující a žalovaným došlo ke sjednání uváděné smlouvy o úvěru a souhrnném poplatku. Z písemnosti zachycujících obsah této smlouvy je zřejmé, že jejím podpisem žalovaný současně stvrdil převzetí peněz v částce 20 000 Kč a zavázal se je úvěrující vrátit a zaplatit jí uváděný (souhrnný) poplatek a dále pojištění (zřejmě poplatek za pojištění) 2 340 Kč v 78 splátkách, z nichž ovšem poslední byla sjednána již jen v částce 497 Kč. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.Soud naopak nezjistil, že by se žalovaný měl zavázat platit další úrok 25,26 %. Takové ujednání totiž písemná smlouva neobsahuje. Výslovný závazek k platbě úroku se váže vždy jen k absolutnímu, nikoli k poměrnému úroku. Jestliže tedy úvěrující znepřehlednila text písemné smlouvy tím, že se ve smluvních podmínkách dále zmiňovala také o poměrném úroku (nebylo totiž tvrzeno, že by návrh smluv předložil žalovaný), nemůže se dovolávat jakéhokoli plnění po smluvní straně, která nejasnost nezpůsobila. To vše je umocněno tím, že žalovaný do závazkového vztahu vstupoval zjevně jako spotřebitel, zatímco úvěrující naopak jako dodavatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“)). Podrobněji k tomuto vysvětlení lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení o obdobném nároku žalobkyně, vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020.Ve smyslu závěrů, vyjádřených v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 23. listopadu 2023 ve věci C-321/22 (Provident Polska) týkajícího se smlouvy o spotřebitelském úvěru a ochrany spotřebitele, posoudil soud ujednání úvěrující a žalovaného o poplatku jako zneužívající ve smyslu § 1813 OZ, neboť ukládá povinnost spotřebiteli zaplatit nepřiměřené neúrokové náklady, jež přesahují ekvivalent plnění poskytnutého úvěrující. Takové ujednání způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřenost je zjevná s ohledem na poměr úvěrované částky ke službám, poskytovaným úvěrující jako protiplnění, které souvisejí s poskytnutím a správou úvěru. Účelem poplatků přitom není vymezit hlavní předmět smlouvy, ani se netýkají přiměřenosti ceny nebo odměny ke službám, poskytovaným jako protiplnění.Podle § 1815 OZ platí, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží. Protože je zneužívající prvek těchto ujednání oddělitelný od zbytku ujednání, může jeho pominutí stačit k obnovení skutečné rovnováhy mezi smluvními stranami. Hodnocení o jen částečné neúčinnosti ujednání vychází z § 576 OZ (obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyšší soudu České republiky ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).Soud tedy mohl přihlédnout jen ke zjištěnému ujednání úvěrující a žalovaného o povinnosti žalovaného vrátit úvěrující poskytnutý úvěr , částka, a zaplatit jí za poskytnutí úvěru na 78 týdnů úrok 9 634 Kč. Právní režim smlouvy o úvěru podléhá § 2395 a násl. OZ. Smlouva je ovšem dále neplatné pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se úroků 9 634 Kč. Tyto úroky totiž po přepočtu na roční úrokové zatížení dosahují více než 54 %. Úroky tedy byly sjednány v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v listopadu 2019 byla jen 8,64 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https:/ /www.cnb.cz). Protože i jde o neplatnost jen části právního jednání (§ 577 OZ; opět viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 60/2021), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,64 %. To znamená, že pokud úvěrující poskytla žalovanému úvěr 20 000 Kč na dobu 18 měsíců za korigovaný úrok 8,64 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 21 402 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil celkem 16 768 Kč, zbývá k vrácení již jen 4 634 Kč.Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost jen k placení částky 4 634 Kč, která ve smyslu § 1932 odst. 2 OZ představuje v části 3 232 Kč nevrácený úvěr a v části 1 402 Kč nezaplacený úrok. Stejným výrokem I. soud také uložil žalovanému platit z takto určené jistiny 3 232 Kč úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného s placením této částky nastalo jistě před datem, od nějž je toto příslušenství žalováno. Proto je možné žalobě vyhovět ohledně této doby úročení z jistiny, jež byla žalobkyni přiznány. Kapitalizace úroku z prodlení z částky 3 232 Kč za dobu od 22. května 2021 do 14. prosince 2022 činí 417,86 Kč.Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“).Výrokem II. byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba na vrácení úvěru 10 712,29 Kč (13 944,29 – 3 232), placení poplatků s úrokem 9 885,71 Kč (11 287,71 – 1 402). Pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 120 odst. 1 OSŘ, pak byla stejným zamítnuta žaloba na placení poměrných úroků a zamítnutí postihlo také žalobu na placení úroku z prodlení z částky (jistiny) ohledně nichž nebyla žaloba důvodná, neboť nedošlo k prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ.Výrokem III. soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.