15 C 388/2023-23 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. srpna 2023 na zaplacení 51 819 Kč, představující nevrácený úvěr 40 000 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a smluvní pokutu 11 819 Kč, počítanou v poměru 0,1 % denně ze 40 000 Kč za období od 23. července 2022 do 1. května 2023, a v částce 499 Kč za prodlení s úhradou měsíční splátky a nákladů 900 Kč na upomínání za odeslání dvou upomínek k placení. Stejnou žalobou se žalobkyně dále domáhala zaplacení úroku 19 076,97 Kč (poměr 111,33 % ročně z částky 40 000 Kč za období od 18. února do 22. července 2022) a úroku z prodlení v zákonné výši z poskytnutého úvěru za období od 23. července 2022 do zaplacení. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou. Podle této smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalované 40 000 Kč, které se žalovaná měla zavázat vrátit a splácet ve 30 měsíčních splátkách po 3 990 Kč. Žalovaná však žalobkyni dosud nezaplatila žalované částky jistiny. Právo na zaplacení smluvní pokuty a (zřejmě náhrady) nákladů mělo být zakotveno ve smluvních podmínkách. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevráceného úvěru.Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání před soudem, nařízenému na den 13. května tr., se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo ke sjednání uváděné smlouvy o úvěru, smluvních pokutách a náhradě nákladů spojených s upomínáním. Soud také zjistil, že žalované byly poskytnuty úvěrové peníze. Po dokazování soud ovšem nezjistil odeslání jiné upomínky žalované, než předžalobní výzvy k placení. Žádný důkaz v tomto směru totiž označen nebyl.Žalovaná do závazkového vztahu vstupovala zjevně jako spotřebitelka, zatímco žalobkyně naopak jako dodavatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“)).Soud tedy posoudil ujednání účastnic jako úvěr, jehož režim se řídí § 2395 a násl. OZ. Žalovaná je ve smyslu § 2399 OZ povinna vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr a zaplatit úroky. Úrok (po přepočtu v poměru 111,33 %) byl ovšem sjednán v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v únoru 2022 byla 7,96 %. Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, je neplatnou jen tato část (§ 576 OZ; obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyšší soudu České republiky ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, dostupného na www.nsoud.cz)). Soud tedy v souladu s § 577 OZ přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy v poměru 7,96 % ročně. To znamená, že pokud úvěrující poskytla žalované úvěr 40 tis. Kč na dobu 30 měsíců za korigovaný úrok 7,96 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 44 244 Kč. Protože byl ovšem úrok žalován jen za dobu do 22. července 2022, činí jeho výše za tuto dobu jen 800 Kč.Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost k placení částky 40 800 Kč, která ve smyslu § 1932 odst. 2 OZ představuje v části 40 000 Kč nevrácený úvěr a v části 800 Kč nezaplacený úrok. Protože se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu (§§ 1968 a 1970 OZ), má žalobkyně právo také na placení úroku z prodlení podle § 1970 OZ, jehož žalovaná výše nepřevyšuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a na sjednanou smluvní pokutu podle § 2048 a násl. OZ. Soud proto vyhověl žalobě i v tomto rozsahu. Ve zbytku žalovaného úroku byla žaloba výrokem II. jako nedůvodná, resp. pro neunesení důkazního břemene (ohledně poplatku za upomínku) zamítnuta.Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně byla procesně úspěšná ohledně částek v součtu 53 069 Kč s dalším poměrným příslušenstvím, jež v den vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 10 882,19 Kč, v součtu tedy v částce 63 951,19 Kč. Žalovaná byla procesně úspěšná ohledně částky 18 276,97 Kč. Poměr procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěné celkové částky předmětu řízení činí ~78 % a poměr procesního úspěchu žalované ~22 %. Žalobkyni tedy přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~56 %.Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši částka, odměnu svého zástupce v částkách po 3 180 Kč za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě k plnění a sepisu žaloby. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po částka.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 2 109 Kč; Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. sepis žaloby) po částka podle § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby ve výši 1 590 Kč (3. výzva k plnění) podle § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 11 odst. 2 advokátního tarifu, tedy v celkové výši 7 950 Kč; Provozních výdajích zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to (podle závěrů Nejvyššího soudu, obsažených tentokráte například v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001) ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za tyto tři úkony; tedy celkem částka.Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 10 959 Kč. Žalovaná je povinna žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 6 137 Kč (~56 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.