16 C 68/2024-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 17. 2. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný nedostál své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, když sjednané splátky nehradil řádně a včas, na svém dluhu neuhradil ničeho. V souladu se smluvním ujednáním vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč za dobu od 23. 6. 2023 do 20. 12. 2023, tedy ve výši 1 260 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal faktickou výši čerpaného úvěru splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním. Z potvrzení o platbě a sdělení ČSOB, a.s. bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 17. 2. 2023 peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně úvěr ke dni 19. 6. 2023 dopisem z téhož dne zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě 3 dnů. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván ještě předžalobní výzvou ze dne 20. 12. 2023, která byla žalovanému zaslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 40 % měsíčně. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže však v nyní projednávané věci byl sjednán úrok ve výši 40 % měsíčně, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Ujednání o úroku je tak proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné.7. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku se soud zabýval otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 o.z. ve spojení s § 1802 o.z., tedy oddělit tuto neplatnou část od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smluv. Dospěl však k závěru, že tento postup není namístě, neboť uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně. Je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla úvěrová smlouva uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Dále je nutno uvést, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Nutno přitom podotknout, že smluvní pokuta je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž nelze opomenout paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním a nelze opomenout ani skutečnost, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, že by byla porušena povinnost ze strany žalobkyně. Soud tak s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání sankční povahy, které smlouva obsahuje, uzavírá, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na svůj dluh byť zčásti plnil, soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 7 000 Kč, která odpovídá majetkovému prospěchu na straně žalovaného. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 31. 12. 2023 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 20. 12. 2023 odeslala žalovanému (předžalobní) výzvu k plnění, která byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z., třetí pracovní den po odeslání, tedy 27. 12. 2023. V předmětné výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 31. 12. 2023 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. , adresa, k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.11. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 63 %, neúspěch v rozsahu 37 %, proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 26 %, což odpovídá částce 586 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 300 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu činí paušální náhrada k úkonům právní služby 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o.s.ř. spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokát je registrován jako plátce DPH. Souhrnná částka pak byla s ohledem na výše uvedené ponížena na 26 %. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění pak byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.