31 C 149/2024-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , , Anonymizováno, , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, . Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 10 440 Kč, jenž představuje příslušenství pohledávky. Celkovou částku 25 440 Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, kdy uhradila toliko částku 5 860 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 společnosti , Anonymizováno, jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní upomínkou, částku však neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení částky, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a § 120 odst. 1 o.s.ř. na žalované. Žalovaná tedy ani jednu z těchto povinností nesplnila.3. Za splnění podmínek podle § 115a o.s.ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Ze Smlouvy o půjčce ze dne , datum, soud zjistil, že na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované půjčku ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaná čerpala v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku vrátit uvedené společnosti spolu s poplatkem ve výši 10 440 Kč. Celková dlužná částka činila 25 440 Kč. Půjčku se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Převzetí peněžních prostředků bylo žalovanou stvrzeno podpisem smlouvy.5. Ze smluvních podmínek k půjčce soud zjistil, že uvedeným ujednáním odpovídalo RPSN 206,8 %.6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a dále ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, soud zjistil, že touto bylo oznámeno postoupení pohledávky za žalovanou a tato byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. K odeslání tohoto oznámení došlo dle podacího archu dne 23. 7. 2015.8. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 4. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě do 7. 5. 2024 s tím, že výzva byla dle podacího archu odeslána dne 26. 4. 2024.9. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne , datum, Smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované půjčku ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaná čerpala v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku vrátit uvedené společnosti spolu s poplatkem ve výši 10 440 Kč. Celková dlužná částka činila 25 440 Kč, RPSN činilo 206,8 %. Půjčku se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Převzetí peněžních prostředků bylo žalovanou stvrzeno podpisem smlouvy o půjčce. Ze smluv o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 25. 6. 2015, odeslaným dne 23. 7. 2015, a to do 10 dnů od doručení. O zaplacení žalovanou marně vyzýval rovněž právní zástupce žalobkyně. Žalovaná však uhradila celkem pouze částku 5 860 Kč.10. Podle ustanovení § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.11. Podle ustanovení § 3 občanského zákoníku výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.12. Podle ustanovení § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.13. Podle § 517 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.15. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná smlouva o půjčce je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly poplatky za poskytnutí půjčky, kdy konečná výše RPSN činila 206,8 %. Dle názoru soudu se však nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tento poplatek lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud proto došel k závěru, že uzavřená smlouva o půjčce je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 3 občanského zákoníku absolutně neplatná. Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47, jež se týká právní předchůdkyně žalobkyně za zcela obdobných podmínek. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč a zaplatila dosud dle tvrzení žalobkyně částku 5 860 Kč. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 8. 8. 2015 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 23. 7. 2015 bylo žalované zasláno oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tato písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 a § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 28. 7. 2015. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem následujícím po obdržení výzvy. Dne 8. 8. 2015 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle § 153 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.16. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 492,29 Kč, přičemž tato částka představuje 21,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,93 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,07 %). Tyto náklady sestávají ze