10 C 124/2026-39 – Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 18. 12. 2023 se společností , právnická osoba, , která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 21. 12. 2023 se společností , právnická osoba, . Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 3. 10. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 33 096 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 3. 10. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Při posuzování úvěruschopnosti věřitel vycházel z náhledu do dlužnických registrů, a to databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a dále z rozdílu mezi příjmy a výdaji žalovaného, přičemž k těmto tvrzením žalobkyně nenavrhla žádný důkaz.2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. K důkazům navrhla, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného MONETA Money Bank a. s., zda byly na bankovní účet č. , č. účtu, provedeny platby dne 3. 10. 2022 částka 15 760 Kč, dne 14. 11. 2022 částka 15 760 Kč, dne 13. 12. 2022 částka 1 576 Kč a zda je tento účet bankovním účtem žalovaného nebo žalovaný měl k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Ze sdělení MONETA Money Bank a.s., ze dne 18. 5. 2026 je zřejmé, že majitelem účtu byl žalovaný a že na tento účet byla připsána dne 3. 10. 2022 částka 15 760 Kč, dne 14. 11. 2022 částka 15 760 Kč, dne 13. 12. 2022 částka 1 576 Kč.4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdkyně (, právnická osoba, . – následně , právnická osoba, .) žalobkyně vyplatila žalovanému částku dne 3. 10. 2022 částka 15 760 Kč, dne 14. 11. 2022 částka 15 760 Kč, dne 13. 12. 2022 částka 1 576 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 3. 10. 2022 ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), když smlouva není žalovaným podepsána a v místě podpisu je toliko vepsáno „OK“ a smlouva je tedy neplatná.5. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že i kdyby smlouva byla podepsána soud by s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši denního úroku 1,25 % denně a dále uvedeno 457,50 % ročně. Mimo to byly ve smlouvě sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, či povinnost náhrady účelně vynaložených nákladů. V dané smlouvě byl tak pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 457,50 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Nutno podotknout, že smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Po zhodnocení všech výše uvedených okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že předmětná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.6. Žalobkyně na výzvu soudu k označení důkazů k tvrzením žalobkyně, že věřitel před poskytnutím úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného, reagovala toliko obecnými tvrzeními. Žalobkyně řádně nedotvrdila, jaké měl žalovaný příjmy, výdaje, jaká byla jeho finanční a osobní situace, a k těmto tvrzením neoznačila žádné důkazy. Žalobkyně tudíž nedoložila důkazy k prokázání tvrzení, že věřitel v předsmluvní fázi posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy věřitelem nebyla splněna povinnost dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť nebyly řádně před poskytnutím úvěrů posouzeny příjmy (míněno prokázané příjmy, nikoliv pouze tvrzené), a výdaje žalovaného. Když žalobkyní doložená tvrzená transakční historie z karty žalovaného ničeho k prokázání úvěruschopnosti neprokazuje. Soud tudíž dospěl k závěru, že se jednalo v případě smlouvy o úvěru o neplatné právní jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro všechny výše uvedené důvody, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení činí vyplacenou částku, tj. 33 096 Kč a žalovaný zaplatil částku 17 336 Kč, vyhověl soud žalobě co do částky 15 760 Kč v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku. Výrokem II. musel soud část žalobu zamítnout, a to právě s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o úvěru jakožto neplatného právního jednání, a tak byly i další nároky nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009 sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Ohledně úroků z prodlení tyto soud přiznal v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to až ode dne 15. 7. 2026 do zaplacení, když úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení mohly být žalovanému známy až od okamžiku, kdy se při jednání vyjasnila a byla stanovena výše obohacení. (NS sp. zn. 28 Cdo 297/2023 ze dne 1. 6. 2023) Tedy až v této době byl žalovaný prokazatelně, na základě provedeného jednání dne 15. 7. 2026, v prodlení.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 OSŘ, podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Neúspěch žalobkyně byl vzhledem k celkovému předmětu řízení nepatrný, soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a v nákladech zastoupení žalobkyně advokátem, kde odměna zástupce žalobkyně činí podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby po 1 740 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. předžalobní výzva, 3. podání žaloby, 4. účast u jednání u OS v Chebu dne 15. 7. 2026), celkem částku 6 960 Kč. Náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně představuje částku 1 800 Kč za 4 uvedené úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. Podle § 13 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. má zástupce žalobkyně nárok na úhradu cestovného k jednání ze sídla zástupce žalobkyně ze Sokolova do sídla Okresního soudu v Chebu a zpět dne 15. 7. 2026 osobním automobilem RZ 5K01747, při vzdálenosti 60 km, spotřeba vozidla 6,4 litrů benzinu na 100 km (podle předpisu č. ES 2016/646W), cena za 1 litr benzinu 34,70 Kč podle vyhl. č. 573/2025 Sb. a podle stejné vyhlášky sazba základní náhrady ve výši 5,90 Kč za 1 km jízdy, celkem tedy jízdné ve výši 487,25 Kč. Advokát má též nárok na náhradu za promeškaný čas při jízdě k jednání k Okresnímu soudu v Chebu a zpět dne 15. 7. 2026 podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 půlhodiny po 150 Kč, tedy ve výši 300 Kč. Celkem pak náklady žalobkyně činí částku 10 347,25 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný podle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.