Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 186,53 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , název, , (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 35 186,53 Kč, sjednané splátky však nehradil řádně a včas. Úvěr byl splatný dne 24. 10. 2025. Žalobkyně dále popsala postup posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně doplnila, že žalovaný po dobu trvání úvěru čerpal finanční prostředky ve výši 116 332,93 Kč, na svém dluhu uhradil částku 118 214,17 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 22. 1. 2026 č. j. EPR 10899/2026-5 zdejší soud vyhověl žalobě a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 35 186,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z uvedené částky za dobu od 25. 10. 2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení v částce 3 808 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podal dne 5. 2. 202 žalovaný řádný a včasný odpor, kde žalovaný nárok v plném rozsahu neuznal.3. K jednání nařízenému na den 1. 7. 2026 a 12. 8. 2026 se nedostavila žalobkyně ani zástupkyně žalobkyně, kdy tyto byly řádně omluveny a bylo tedy konáno v jejich nepřítomnosti.4. Žalovaný v rámci své procesní obrany namítal, že měl snahu celou situaci s právní předchůdkyní vyřešit, ve věci byl oslovován inkasní společností, která se snažila nejrůznějšími praktikami vymoci pohledávku. Žalovaný byl v pracovní neschopnosti, kdy po jejím skončení chtěl věc řešit přímo s žalobkyní. Dále měl za to, že požadované úrokové příslušenství bylo v rozporu s dobrými mravy a že postup právní předchůdkyně byl v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Dále tvrdil, že se společností , název, žádnou smlouvu neuzavíral, nevěděl, jakým způsobem se tato společnost stala oprávněnou z pohledávek, které jsou předmětem tohoto řízení. Měl za to, že uzavřel smlouvu se společností , název, . Nevěděl, v jaké výši mu byl úvěr poskytnut a jakou přesnou částku na svém dluhu již zaplatil. Žalovaný namítal neprokázání uzavření smlouvy ze strany žalobkyně. Žalovaný si nebyl vědom, jakým způsobem právní předchůdkyně zjistila číslo jeho bankovního účtu a zda byl informován o všech poplatcích a následcích porušení smlouvy, jak zákon právní předchůdkyni ukládá.5. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru ze dne , datum, vyplývá, že společnost , název, . a žalovaný jednali o uzavření smlouvy, nicméně soud nemá uzavření smlouvy za prokázáno, když absentují podpisy smluvních stran. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy s tím, že v opačném případě bude soud vycházet z toho, že smlouva uzavřena nebyla. O možnost vyslechnout si toto poučení a adekvátně na něj procesně reagovat se žalobkyně svojí neúčastí u jednání připravila.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá, že pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, byly dne , datum, postoupeny na žalobkyni, jak je patrné ze smlouvy o postoupení pohledávek. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku 30 000 Kč a dne , datum, částku 30 000 Kč, další žalobkyní tvrzené platby ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nebyly bankou zjištěny.7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.8. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala uzavření úvěrové smlouvy, když podpisy smluvních stran na předmětné listině absentují. Soud podotýká, že i pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy, pokládal by soud tuto za rozpornou s dobrými mravy, a tedy absolutně neplatnou, a to s ohledem na výši RPSN odpovídající sazbě 264,62 % a další ujednání sankční povahy (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení, účelně vynaložené náklady na vymáhání v částce 250 Kč za každý případ prodlení). Žalobou uplatněný nárok je tak nutné posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Z listiny předložené žalobkyní a označené jako „, název, “ sice vyplynulo, že žalovaný čerpal úvěr v době od , datum, do , datum, v celkové částce 116 332,93 Kč na účet uvedený v úvěrové smlouvě pod VS , var. symbol, , nicméně ze sdělení , právnická osoba, . vyplynulo, že žalovanému, který je majitelem účtu uvedeného v úvěrové smlouvě, byla od právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuta pouze částka 30 000 Kč, a to dne , datum, a částka ve stejné výši dne , datum, . Soud má tak za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému pouze částku 60 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., obohatil se tak na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, uhradil částku 118 214,17 Kč. Jelikož žalovaný již právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 118 214,17 Kč, je nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení zcela uspokojen. Z uvedeného důvodu soud výrokem I. žalobu zamítl, a to včetně požadovaného úrokového příslušenství s ohledem na akcesorickou povahu tohoto nároku.10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto má právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný, jakožto nezastoupený účastník, má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu hotových výdajů. Hotové výdaje účastníka tvoří zpravidla poštovné, náklady vynaložené na důkazní prostředky překlady, kopie, dále pak jízdné, stravné a nocležné. Soud tedy žalovanému přiznal náklady řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř., za 2 úkony po 450 Kč (podání odporu a účast na jednání dne 1. 7. 2026), v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, v celkové výši 900 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 o.s.ř.