Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku s příslušenstvím uvedenou pod bodem I. výroku tohoto rozsudku, tedy zaplacení částky 152 359,63 Kč složené jednak z nevráceného úvěru 150 559,63 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a jednak poplatků 1 800 Kč (poplatky za jednu upomínky po 300 Kč odeslanou dne 23. 6. 2024 a za tři výzvy po 500 Kč odeslané dne 30. 6. 2024, dne 21. 7. 2024 a dne 22. 8. 2024). Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku v poměru 11,50 % z nevráceného úvěru 150 559,63 Kč za období od 15. 11. 2024 do zaplacení, který kapitalizovala do 5. 2. 2026 v částce 17 486,39 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru a poplatků 152 359,63 Kč za období od 15. 11. 2024 do zaplacení, který kapitalizovala do 5. 2. 2026 v částce 16 613,59 Kč. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze Smlouvy o úvěru č. 015014727R uzavřené mezi účastnicemi dne 23. 11. 2022. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 200 000 Kč, dne 24. 11. 2022 žalovaná čerpala úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 478 Kč do 15. 12. 2029. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Žalobkyně popsala postup posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu žalobkyně nezaplatila.2. V daném případě jde s ohledem na státní občanství žalované o řízení s cizím prvkem. Protože bydliště žalované je na území České republiky, vyplývá mezinárodní příslušnost zdejšího soudu z čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Zdejší soud tedy přistoupil k projednání věci.3. Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť obvyklé bydliště žalované bylo na území České republiky.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.5. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání.6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud tento závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, se podává, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu 200 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách do 15. 12. 2029. Z obsahu smlouvy vyplývá úrok sjednaného úvěru odpovídající sazbě 11,50 % ročně a RPSN odpovídající sazbě 12,13 %. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, z nichž vyplývá bližší úprava práv a povinností smluvních stran. Z výpisu z účtu žalované vyplývá čerpání úvěru až do výše úvěrového rámce 200 000 Kč (dne 24. 11. 2022 v částkách 65 016,09 Kč a 134 983,91 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek upomínkou ze dne 23. 6. 2024 a výzvami ze dne 30. 6. 2024 a 21. 7. 2014 a 22. 8. 2024 Ze sazebníku poplatků vyplývá, že výzva k úhradě dlužných částek je zpoplatněna částkou 500 Kč za výzvu a upomínka částkou 300 Kč. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 11. 2024 vyplývá, že žalobkyně úvěr pro opakované porušení smluvních podmínek ze strany žalované ke dni 15. 11. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána ještě předžalobní výzvou ze dne 6. 1. 2026, která byla žalované zaslána dle podacího archu dne 6. 1. 2026.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Na podkladě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi stranami byla platně uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 o.z. Na základě předmětné smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne 23. 11. 2022 peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč k účtu žalovaného č. ú. , č. účtu, a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky, v uvedeném rozsahu však žalovaná své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy nedostála. Před poskytnutím úvěru žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, jak jí ukládá § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, o čemž ostatně svědčí i skutečnost, že žalovaná řádně po dobu nejméně 2 let hradila sjednané splátky. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek, žalobkyně dopisem ze dne 17. 11. 2024 v souladu obchodními podmínkami, jimiž byly smluvní strany vázány, úvěr k 15. 11. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Žalobkyně v řízení prokázala uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru v souladu se smluvním ujednáním. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklého dluhu, případně ohledně jiných skutečností oslabujících či vyvracejících nároky žalobkyně spočívala na žalované, která však v řízení zůstal zcela nečinná, proto soud žalobou uplatněným nárokům vyhověl v rozsahu požadované jistiny, sjednaného úroku, který má podklad v uzavřené úvěrové smlouvě a který žalobkyně požaduje v souladu s omezením vyjádřeném v § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a nákladů na vymáhání dlužné pohledávky, kdy částka 1 800 Kč za zaslání tří výzev a jedné upomínky k úhradě dlužné částky má podklad v sazebníku žalobkyně a je dle názoru soudu přiměřeným a účelně vynaloženým nákladem žalobkyně na vymáhání dlužné částky představujícím příslušenství této pohledávky ve smyslu ustanovení § 513 o.z., a konečně soud vyhověl úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z. ve výši stanovené ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 zákona o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla plný úspěch ve věci, ve stanovené lhůtě před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k plnění, má tak vůči žalované právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 29 569 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 095 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 152 359,63 Kč sestávající z částky 7 220 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a z částky 3 610 Kč za jeden úkon uvedených v § 11 odst. 2 advokátního tarifu (předžalobní výzva k plnění, když k zaslání kvalifikované výzvy nebylo důvodu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, vše vyjma soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o. s. ř. spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokát je registrován jako plátce DPH. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo k rukám zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 o. s. ř.