Okresní soud v Chebu 17 C 157/2026-21 – Náklady řízení

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení stanovené vyživovací povinnosti ve vztahu k žalovanému synovi. O výši výživného ve vztahu k žalovanému bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem , okresní soud, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , který nabyl právní moci dne , datum, . Žalobce navrhoval zrušení vyživovací povinnosti s tím, že žalovaný ukončil přípravu na své budoucí povolání, nestuduje. Zrušení vyživovací povinnosti bylo navrhováno od , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že vede proti žalobci exekuční řízení, vymáhá dluh na výživném ve výši 254 875,30 Kč. Uváděl, že žalobce neplní svoji vyživovací povinnost prakticky celý jeho život. Od zletilosti žalovaného žalobce neuhradil na výživné ani jednu korunu s výjimkou jedné platby 1 500 Kč zaslané dne , datum, , která byla žalobci obratem vrácena. Dále uváděl, že žalobce až v , měsíc, rok, zjistil, že žalovaný ukončil vzdělání již v roce , rok, . Považoval žalobu za rozpornou s dobrými mravy, měl za to, že žalobce neprokazuje naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby, navrhoval proto zamítnutí žaloby.3. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.4. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Z rozsudku , okresní soud, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , který nabyl právní moci dne , datum, , bylo prokázáno, že žalobce je otcem žalovaného, uvedeným rozsudkem mu byla uložena povinnost platit na výživu žalovaného částku 4 500 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný vyjádřil k ukončení svého vzdělávání tak, že ukončil přípravu na své budoucí povolání (vzdělávání) v roce , rok, , považuje soud tuto skutečnost za nespornou. Stran žalovaného nebyly tvrzeny žádné skutečnosti v tom směru, že by nebyl schopen se sám živit.5. Podle ust. § 911 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.6. Podle ust § 163 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.7. Základním předpokladem pro vznik a trvání vyživovací povinnosti ve smyslu ust. § 911 OZ je přitom zásadně stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného, tedy neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby, ať už vlastní prací či ze svého majetku. Ve smyslu ust. § 2 odst. 3 OZ je tu omezení pravidlem dobrých mravů.8. V dané věci soud dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, neboť vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá pouze po dobu, pokud děti nenabudou schopnosti samy se živit. Za dané situace, tedy tehdy, kdy žalovaný je již zletilý, a již v roce , rok, ukončil přípravu na své budoucí povolání (jak sám uváděl), je tedy již po značnou dobu schopen se zapojit do pracovního procesu. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti odůvodňující závěr, že vyživovací povinnost žalobce vůči němu stále trvá, příp. do kdy trvala. Protože žalovaný v řízení žádné takové skutečnosti netvrdil, a tudíž ani neprokazoval, soud dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zanikla právě ke dni, který uváděl žalobce v žalobě. Soud proto výrokem I. podané žalobě vyhověl a vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zrušil s účinností od , datum, .Závěrem soud uvádí, že skutečnost, že žalobce o žalovaného neprojevoval nejmenší zájem a žalovanému nehradil výživné, je politováníhodná, nicméně není ve vztahu k tomuto řízení skutečností rozhodnou, proto žalobu nelze vyhodnotit ani v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný navíc ani neuváděl žádné konkrétní skutečnosti, ve kterých spatřuje rozpor s dobrými mravy. K nutnosti naléhavého právního zájmu ve vztahu k předmětné žalobě soud uvádí, že naléhavý právní zájem není u daného řízení nutno prokazovat, neboť se nejedná o určovací žalobu ve smyslu ust. § 80 OSŘ.9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, podle něhož by měl plně úspěšný žalobce vůči žalovanému právo na náhradu vzniklých nákladů řízení. Žalobce však žádné náklady řízení neuplatnil a z obsahu spisu má soud za to, že žalobci ani žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.10. Tímto rozsudkem se mění rozsudek , okresní soud, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , jímž byla žalobci uložena povinnost platit na výživu žalovaného ve výši 4 500 Kč měsíčně.