10 C 114/2023-25 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení 3 675 Kč s úrokem z prodlení, neboť jej dne 9. 8. 2020 služebním vozidlem převezla 142 km do protialkoholní záchytné stanice v [obec] z [obec]. Při dechové zkoušce byla žalovanému naměřena koncentrace 2,03 ‰ alkoholu v organismu. Náhrada za použití služebního vozidla činí 896 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu 279 Kč za jeho lékařské vyšetření, které žalobkyně uhradila [nemocnice] Pardubického kraje. Žalobkyně současně požaduje částku 2 500 Kč za dezinfekci služebního vozidla, které znečistil žalovaný svými slinami a krví. Celkem tedy po žalovaném žalobkyně požaduje 3 675 Kč (896 Kč + 279 Kč + 2 500 Kč) s příslušenstvím. 2. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání. <b>I. Skutkový základ</b> 3. Na základě důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav. 4. Dne 9. 8. 2020 ve 21.04 hodin [jméno] [příjmení] oznámila Policii České republiky, že ji a její blízké žalovaný s nožem v ruce ohrožuje na adrese [adresa], vyhrožoval jim zabitím, fyzicky je napadl a ze stolu před domem vzal nůž, což v přítomných vyvolalo obavy, že nožem někomu ublíží. Po příjezdu policejní hlídky žalovaný podstoupil dechový test na přítomnost alkoholu a bylo zjištěno, že má 2,03 ‰ alkoholu v dechu. Policejní hlídka následně žalovaného eskortovala na protialkoholní záchytnou stanici v [obec]. 5. S žalovaným na protialkoholní záchytnou stanici policejní hlídka ujela 142 km vozidlem Škoda Octavia III combi s průměrnou spotřebou paliva 6,6 litru na 100 km. Žalovaný služební vozidlo znečistil krví a slinami v oblasti zadních sedadel a zadní části sedadla spolujezdce, do kterých si otíral krev, přičemž plival po vozidle. Za dezinfekci vozidla po žalovaném žalobkyně zaplatila 2 500 Kč. Za lékařskou prohlídku žalovaného před umístěním na tuto záchytnou stanici žalobkyně zaplatila [nemocnice] Pardubického kraje částku 279 Kč na základě faktury [číslo]. 6. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu do 24. 10. 2010, žalovaný jej však neuhradil, a to ani přes upozornění o soudním vymáhání. <b>II. Hodnocení soudu</b> 7. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“), platí: Osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. 8. Podle § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách: Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. 9. K výkladu citovaného ustanovení zákona o specifických zdravotních službách se vyjádřil Ústavní soud v bodu 36 nálezu ze dne 13. 12. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 36/21 ([číslo] Sb.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz), kde uvedl, že„ ‚náklady na poskytnutou záchytnou službu‘, které hradí její příjemce, jsou pouze náklady spojené s jeho pobytem v záchytné stanici (ubytovací, stravovací, hygienické ad.), a je nutno je oddělit od nákladů spojených s poskytnutou zdravotní péčí (lékařské vyšetření, zdravotní pomůcky ad.), které jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění“ 10. Jak v bodu 35 citovaného nálezu zmínil Ústavní soud:„ Jakkoli je cílem činnosti záchytné stanice primárně dohled nad bezpečnou detoxikací osoby, jde-li o vyšetření lékařem a nezbytné služby s ním bezprostředně spojené, jedná se o úkony zdravotní služby, na jejichž bezplatné poskytování mají občané na základě veřejného zdravotního pojištění právo ve smyslu čl. 31 věty druhé Listiny, za podmínek, které stanoví zákon. Tím je zákon [číslo] Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, doplněný zákonem č. 65/2017 Sb., jenž protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou službu řadí mezi služby zdravotní (§ 2 odst. 2 písm. i)), jejichž příjemce označuje jako ‚ pacienta (...). Ústavní soud se potud neztotožňuje s názorem vlády, že potřeba poskytování záchytné služby není vyvolána zdravotním stavem zachycené osoby, nýbrž pouze stavem její momentální intoxikace, kterou si sama přivodila požitím nadměrného množství alkoholu či jiných návykových látek, a umístění a pobyt intoxikované osoby v záchytné stanici je zdravotní službou natolik specifickou, že ji nelze a priori označit za zdravotní péči podle čl. 31 Listiny, ani za zdravotní službu ve smyslu § 13 zákona o veřejném zdravotním pojištění“ 11. Žalobkyní požadovaná úhrada za lékařskou prohlídku žalovaného před jeho umístěním na protialkoholní záchytnou stanici je, jak vyplývá z výkladu Ústavního soudu, zdravotní službou hrazenou na základě § 13 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Na úhradu za tuto lékařskou prohlídku nedopadá § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách. Požadavek žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil 279 Kč, které žalobkyně uhradila [nemocnice] Pardubického kraje, je tedy nedůvodný, neboť jde o zdravotní službu hrazenou zdravotní pojišťovnou žalovaného na základě veřejného zdravotního pojištění. 12. Žaloba je tedy nedůvodná v požadavku na zaplacení částky 279 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 279 Kč od 25. 10. 2020 do zaplacení. Tuto částku totiž žalobkyně požadovala z titulu úhrady za poskytnutou zdravotní službu v podobě za lékařskou prohlídku žalovaného před jeho umístěním na protialkoholní záchytnou stanici. 13. Důvodný je naopak požadavek žalobkyně, aby jí žalovaný uhradil 896 Kč za jeho dopravu do protialkoholní záchytné stanice. Povinnost žalovaného k úhradě této částky zde plyne z § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách. Výše této úhrady je určena vyhláškou č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (dále jen„ vyhláška č. 358/2019 Sb.). Základní sazba náhrady za 1 km jízdy je 4,20 Kč (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb.), průměrná cena za 1 litr 95oktanoveného automobilového benzinu činila 32 Kč (§ 4 písm. a) dané vyhlášky) a použité vozidlo mělo průměrnou spotřebu 6,6 l na 100 km. Náklady na 1 km cesty tedy činí 6, 312 Kč (4,20 Kč + 6,6 × 32 Kč 100). Náklady na cestu dlouhou 142 Kč tak po zaokrouhlení na celé koruny činí 896 Kč (≐ 142 × 6, 312 Kč). 14. Nárok žalobkyně na úhradu nákladů na čištění sedadel služební vozu vychází z § 2900 a § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). Okolnosti případu a zvyklosti soukromého života po každém vyžadují, aby při své přepravě vozidlem nepůsobil újmu na vlastnictví jiného tím, že vozidlo znečišťuje. Žalovaný tak porušil § 2 900 občanského zákoníku, když vědomě a úmyslně znečistil vozidlo žalobkyně tím, že zde plival, a tím, že si do sedadel otíral krev. Žalobkyni tak jednáním žalovaného vznikla škoda ve výši 2 500 Kč, kterou představují náklady na dezinfekci vozidla, kterou je žalovaný povinen podle § 2910 občanského zákoníku nahradit. 15. Soud tak vyhodnotil, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 3 396 Kč (2 500 Kč za dezinfekci vozidla + 896 Kč za jeho dopravu na protialkoholní záchytnou stanici). 16. Výzvu z úhradě žalobkyně žalovanému doručila dne 13. 10. 2020 (tehdy se výzva dostala do jeho sféry, neboť od tohoto dne si ji mohl žalovaný vyzvednout, k čemuž byl poštou vyzván) a lhůta k zaplacení byla stanovena do 24. 10. 2010. Žalovaný však v této lhůtě nezaplatil, je tak v prodlení se splácením peněžitého dluhu, a je povinen uhradit žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 396 Kč od 25. 10. 2020 (tj. od prvního dne po splatnosti dluhu) do zaplacení. <b>III. Náhrada nákladů řízení</b> 17. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení částečný úspěch, má nárok na poměrnou úhradu nákladů řízení. 18. Jak uvedl Nejvyšší soud v us