10 C 116/2023-29 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 8 968 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že je vlastnicí budovy [adresa] v části [územní celek], jež je součástí pozemku parcelního čísla [číslo] v [katastrální uzemí] na [anonymizováno]. S žalovaným uzavřela nájemní smlouvu, jíž mu pronajala byt [číslo] v uvedené budově (dále jen„ předmětný byt“). Nájem byl původně dohodnut na období od 14. 7. 2020 do 30. 9. 2020 a následně prodloužen tak, že skončil dne 31. 3. 2021. Nájemné bylo sjednáno v částce 662 Kč měsíčně za bytové prostory a 228 Kč za zabudovaná zařízení, celkem tedy 890 Kč měsíčně. Na nájemném podle žalobkyně žalovaný dluží 3 039 Kč (897 Kč za prosinec 2020, 897 Kč za leden 2021, 919 Kč za únor 2021 a 326 Kč za březen 2021). V roce 2020 si žalovaný u žalobkyně objednal palivové dříví, za které nezaplatil dohodnutou částku 4 000 Kč. Z další dodávky dřeva za 4 000 Kč žalovaný zaplatil 2 500 Kč a dluží tak 1 500 Kč za druhou dodávku dřeva. Žalovaný má rovněž nedoplatek za vodné ve výši 309 Kč a za čištění komínu ve výši 120 Kč Celkem tedy žalobkyně požaduje 8 968 Kč (3 039 Kč z titulu dlužného nájemného + 4 000 Kč z titulu dlužné úhrady za dřevo + 1 500 Kč z titulu dlužné úhrady za dřevo + 429 Kč na nedoplatku za vodné a čištění komínu). 2. Podáním ze dne 5. 5. 2023 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět v částce 43 Kč a úrocích z prodlení specifikovaných v II. výroku tohoto rozsudku. Po částečném zpětvzetí žaloby tak požaduje 8 925 Kč s příslušenstvím. Důvodem bylo nesprávné uvedení dlužného nájemného v žalobě za prosinec 2020 až únor 2021. Za každý z těchto měsíců činí nájemné 890 Kč, nikoli 897 Kč, resp. 919 Kč, jak bylo původně v žalobě požadováno. Z tohoto důvodu vzala žalobkyně zpět v částce 43 Kč a s ní souvisejícím příslušenstvím. 3. Žalovaný se k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoliv byl poučen, že nevyjádří-li se, bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání souhlasí. <b>I. Skutkový základ</b> 4. Soud na základě listin předložených žalobkyní učinil následující skutkový závěr: 5. Žalobkyně žalobci pronajala předmětný byt nájemní smlouvou ze dne 14. 7. 2020 na dobu od 14. 7. 2020 do 30. 9. 2020. Následně dodatkem ze dne 30. 9. 2020 byla doba nájmu prodloužena do 31. 3. 2021. Nájemné bylo ve smlouvě sjednáno ve výši 890 Kč (662 Kč za pronájem bytových prostor + 228 Kč za pronájem příslušenství). Společně s nájemným se žalobce zavázal zálohy na služby, které žalobkyně jako pronajímatelka zajišťuje (mimo jiné zálohy na dodávku vod a čištění komínů). Nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu byly podle nájemní smlouvy splatné do 20. dne v daném kalendářním měsíci. Dne 12. 3. 2021 byt žalovaný odevzdal zpět žalobkyni v souvislosti s ukončením nájmu. 6. Žalobkyně žalovanému dodala palivové dříví, za které mu ve faktuře [číslo] se splatností do 7. 7. 2020 účtovala 4 000 Kč, z čehož žalovaný uradil 2 500 Kč, a ve faktuře [číslo] se splatností 15. 7. 2020 mu za dodávku dalšího dřeva účtovala rovněž částku 4 000 Kč, z čehož žalovaný nic nezaplatil. Dále mu zaslala fakturu [číslo] na nedoplatek za dodávku vodu a čištění komínů ve celkové výši 429 Kč, o které cena za tyto služby přesáhla zaplacené zálohy. 7. Protože žalovaný (kromě výše zmíněné částečné platby 2 500 Kč na dřevo) požadované částky neuhradil, zaslala mu žalobkyně předžalobní výzvu ze dne 21. 10. 2021, kterou mu doručila dne 26. 10. 2021. 8. Následně se žalobkyně se s žalovaným dohodla, že žalovaný svůj dluh ve výši 10 468 Kč uhradí ve splátkách po 1 500 Kč, s tím že první splátka se uskuteční do 30. 11. 2021, další splátky po 1 500 Kč do posledního dne každého z následujících kalendářních měsíců a poslední splátce ve výši 1468 Kč do 31. 5. 2022. Soud uvádí, že v dohodě je u posledních 3 splátek (splátek ke dni 31. 3. 2021, 30. 4. 2021 a 31. 5. 2021) uveden zjevně nesprávný letopočet 2021 namísto správného letopočtu 2022. Nemělo by totiž smysl v listopadu 2022 uzavírat dohodu o placení dluhu ve splátkách tak, že by splatnost 3 splátek o rok předcházela dohodě o splátkách. Rovněž z pořadí splátek (4. splátka je podle dohody splatná 28. 2. 2022, 5. splátka měla být splatná 31. 3. 2021) je patrné, že letopočet 2021 je u posledních 3 splátek chybný. Dluh ve výši 10 468 Kč podle textu dohody tvoří dlužné nájemné ve výši 3 039 Kč, dluh ve výši 429 Kč na vyúčtování služeb, 7 000 Kč za dodané palivové dříví. Tato dohoda nazvaná„ splátkový kalendář“ byla stranami podepsána dne 1. 11. 2021 a 4. 11. 2021. Podle ručně psané poznámky v této dohodě žalovaný uhradil první splátku ve výši 1 500 Kč, což je zahrnuto v částce 2 500 Kč zmíněné v bodech 6. a 7. výše, kterou byla částečně uhrazena dodávka dřeva. <b>II. Hodnocení soudu</b> 9. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“ či„ občanský zákoník z roku 2012“), platí: Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 10. Protože žalovaný v rozporu se smluvně přijatým závazkem nezaplatil nájemné za předmětný byt za období od prosince 2020 do března 2021, vznikl mu z tohoto titulu dluh ve výši 2 996 Kč (890 Kč za prosinec 2020, 890 Kč za leden 2021, 890 Kč za únor 2021 a 326 Kč za březen 2021), který je povinen žalované zaplatit. 11. Podle § 2247 odst. 1 část věty před středníkem občanského zákoníku: Strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. 12. V posuzované věci si v nájemní smlouvě žalobkyně a žalovaný ujednali platby za plnění související s nájmem bytu. Žalovanému z tohoto titulu vznikl dluh ve výši 429 Kč, o které cena za dodávka vody a náklad na čištění komínů přesáhly skutečně zaplacené zálohy. Žalovaný je tak povinen žalobkyni 429 Kč zaplatit. 13. Na dodávku dřeva žalovanému dopadá úprava kupní smlouvy v § 2079 a násl. občanského zákoníku. Dohodnutou cenu za úhradu dřeva žalovaný plně nezaplatil, proto z tohoto důvodu dluží žalobkyni částku 5 500 Kč (4 000 Kč + 1 500 Kč). 14. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 8 925 Kč (2 996 Kč za dlužné nájemné + 429 Kč za dluh na plněních souvisejících s nájmem bytu + 5 500 Kč za dodané dřevo), což soud deklaroval v I. výroku písm. a) tohoto rozsudku. 15. Podle § 1970 občanského zákoníku platí: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 17. Podle § 1901 občanského zákoníku: Stranám je na vůli ujednat si změnu svých práv a povinností. 18. Podle § 1902 občanského zákoníku: Dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen. 19. Podle § 1973 občanského zákoníku: Dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách, a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. 20. Žalovaný se dostal do prodlení s placením svého peněžitého dluhu, je tak povinen hradit úroky z prodlení. Pro povinnost platit úroky z prodlení má ovšem význam i dohoda o placení dosavadního dluhu ve splátkách (k obsahu této dohody srov. 8. výše). 21. K situaci uzavření dohody o placení dosavadního dluhu ve splátkách se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 8. 2006 sp. zn. 32 Odo 860/2005 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz), kde se vyjadřoval k úpravě v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník z roku 1964“). Protože je však minulá relevantní úprava (§ 516 a 521 občanského zákoníku z roku 1964 prakticky shodná se současnou úpravou v § 1901, § 1902 a § 1973 občanského zákoníku z roku 2012), lze vyjít z této části uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, kde se uvádí:„ Je třeba rozlišovat mezi úroky z prodlení za prodlení od původní splatnosti do účinnosti dohody, úroky z prodlení za prodlení od účinnosti dohody do splatnosti sjednaných splátek a úroky z prodlení za prodlení po splatnosti splátek. Na úroky z prodlení za prodlení od účinnosti dohody dle § 521 obč. zák. (§ 1973 občanského zákoníku z roku 2012; pozn. Okresního soudu v Českém Krumlově) do splatnosti jednotlivých splátek má věřitel vůči dlužníkovi nárok jen tehdy, je-li to mezi věřitelem a dlužníkem výslovně dohodnuto. Za stavu, kdy taková dohoda účastníků