38 C 342/2021-25 — Okresní soud v České Lípě

I. Žaloba se do částky 8 430 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 617,22 Kč a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 11 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení zamítá. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 300 Kč s kapitalizovaným úrok z prodlení ve výši 2 314 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 300 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>takto:</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela po přezkoumání schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dne 6. 6. 2017 smlouvu o půjčce a na jejím základě předala žalovanému v hotovosti částku 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit úrok za dobu trvání smlouvy (sazba 23,72 % ročně) ve výši 1 540 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 290 Kč v 58 týdenních splátkách po 335 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 7. 2018. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 700 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, přičemž byla žalovaný o postoupení informován. Ke dni postoupení sestávala z nesplacené jistiny ve výši 11 000 Kč, dlužného úroku ve výši 1 031,72 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 220,14 Kč a poplatku za životní pojištění ve výši 278,14 Kč. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o půjče [číslo] uzavřené dne 6. 6. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (č.l. 14 – 15) soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 11 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, úrokem ve výši 1 540 Kč (zápůjční sazba nevyčíslena v procentech), poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč a poplatkem za zařazení do pojišťovacího programu (pojištění Credit Life) ve výši 290 Kč, tedy celkovou částku 19 930 Kč v 58 týdenních splátkách po 335 Kč, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila 205%. V kartě zákazníka (č.l. 14) byl dle zjištění soudu kromě osobních údajů žalovaného uvedeny výdaje na bydlení 3 200 Kč, ostatní náklady 3 000 Kč a další výdaje 400 Kč, dále zdroj příjmů ze zaměstnání 8 682 Kč a další příjmy ve výši 500 Kč, výdaje ani příjmy nebyly doloženy žádnou listinou. Dále soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 (přehled postoupených pohledávek s pohledávkou za žalovaným ve výši 20 730 Kč na č.l. 23), o čemž byl žalovaný informován spolu s výši dlužné částky 20 730 Kč s příslušenstvím v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 (č.l. 18). Žalobkyně dle zjištění soudu vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 29 037,71 Kč ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 13. 5. 2021 (č.l. 21). 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o zápůjčce přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy o půjčce žalovanému v hotovosti částku 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, úrokem ve výši 1 540 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 290 Kč, tedy celkovou částku 35 322 Kč v 58 týdenních splátkách, svůj závazek nedodržel a dostal se do prodlení se splácením zápůjčky. Žalobkyně následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- [právnická osoba] GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 10. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy zápůjčce, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dost