38 C 407/2021-29 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení pohledávky č. 1 - částky 25 240 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou po řádném přezkoumání její úvěruschopnosti uzavřela dne 28. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v částce 15 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná se zavázala spolu s půjčkou uhradit částku (dále jen„ poplatek“) představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč (dále jen„ kapitalizovaný úrok“) s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč (dále jen„ administrativní úhrada“), nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč (dále jen„ inkasní úhrada“) a poplatkem za doplňkovou službu asistenční služby (dále jen„ poplatek za pojištění“) ve výši 540 Kč v 60 týdenních splátkách po 459 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 3. 2020. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas, a celkově uhradila 2 300 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky složené z částek 15 000 Kč na jistině, 1 250 Kč na úroku, 3 000 Kč na administrativní úhradě, 5 495 Kč na inkasní úhradě a 494,59 Kč na poplatku za pojištění s úrokem v sazbě 19,07 % ročně. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení pohledávky č. 2 - částky 11 100 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně s žalovanou po řádném přezkoumání její úvěruschopnosti uzavřela dne 22. 9. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v částce 10 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná se zavázala spolu s půjčkou uhradit částku představující součet kapitalizovaného úroku ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,4 % ročně, administrativní odměny ve výši 2 000 Kč, inkasní úhrady ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 11. 2019. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas, celkově žalovaná uhradila 6 900 Kč Smlouvou ze dne 15. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována, do sepisu žaloby však žalovanou nebylo na pohledávky ničeho uhrazeno. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- [právnická osoba] GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 6. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 7. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě prvé smlouvy o úvěru ze dne 28. 1. 2019 žalované v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázal tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativní úhradou ve výši 3 000 Kč, inkasní úhradou ve výši 6 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 540 Kč, tedy celkovou dlužnou částku 27 540 Kč v 60 týdenních splátkách, svůj závazek žalovaná nedodržela, uhradila pouze 2 300 Kč a dostala se do prodlení se splácením úvěru. Žalovaná v kartě zákazníka ze dne 28. 1. 2019 uvedla své měsíční příjmy ve výši 19 456 Kč a výdaje ve výši 15 700 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně také poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne 22. 9. 2018 žalované v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním úhradou ve výši 2 000 Kč, inkasní úhradou ve výši 4 000 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 18 000 Kč v 60 týdenních splátkách, svůj závazek nedodržela, uhradila pouze 6 900 Kč a dostala se do prodlení se splácením úvěru. Žalovaná v kartě zákazníka ze dne 22. 9. 2018 uvedla své měsíční příjmy ve výši 22 751 Kč a výdaje ve výši 14 700 Kč. Žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyni k žalobě nepřiložila žádné listiny prokazující příjmy a výdaje žalované. 8. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro