37 C 178/2021-61 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 22.9.2021 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 31 150 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 22.10.2019 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně sjednaného úroku ve výši 95,95 % p.a., a to ve 48 měsíčních splátkách po 1 610 Kč. Žalovaná žalobci uhradila pouze šest splátek v celkové výši 8 050 Kč. Ke dni 13.9.2020 byl úvěr zesplatněn. Předmětem žaloby je částka 23 297,21 Kč, která představuje jistinu úvěru, včetně dlužnému úroku ke dni zesplatnění; částka 200 Kč, která představuje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované; částka 7 549,20 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny od 1.11.2020 do podání žaloby; úrok z dlužné jistiny ve výši 18 809,64 Kč od 15.9.2020 do zaplacení, v sazbě 95,73 % p.a.; pojištění ve výši 104 Kč. Žalobce se rovněž domáhá přiznání zákonného úroku z prodlení. 2. Podáním ze dne 23.2.2022 vzal žalobce, v průběhu ústního jednání konaného dne 23.2.2022, žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky 2 847 Kč, která byla uplatněna v budu 1) petitu, částky 824,90 Kč, která byla uplatněna v bodu 2) petitu a v rozsahu uplatněného úroku co do výše 60 73 % p.a. Výrokem I. tak soud návrhu žalobce vyhověl, aplikoval ustanovení § 96 odst.2 o.s.ř. a řízení v navrhovaném rozsahu zastavil. 3. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 4. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla na základě návrhu na uzavření úvěrové smlouvy ze dne 22.10.2019 a schválení úvěru ze dne 30.10.2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky, spolu úrokem ve výši 95,73% p.a., splatit ve 49 měsíčních splátkách ve výši 1 610 Kč. Žalovaná byla tak povinna na poskytnutý úvěr uhradit celkem částku 74 784 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen dne 22.10.2019, jak vyplývá z dokladu a výpisu z bankovního účtu žalobce. Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobce celkem částku 8 050 Kč. 12. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobce provedl hodnocení žalované dle údajů o jejich příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předložené formulářové listině nazvané hodnocení klienta vyplněno, že žalovaná pobírá invalidní důchod ve výši 7 108 Kč. U výdajů bylo kalkulováno s částkou 3 410 Kč, jako životním minimem, částkou 1 000 Kč za bydlení. Celkem tedy výdaje byla kalkulovány na částku 4 410 Kč + rezerva 500 Kč. Z těchto údajů bylo kalkulováno s volnými zdroji žalované ve výši 2 198 Kč. Žalovaná prohlásila, že sdělila úplné a pravdivé informace. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované, ani její příjmy. 13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. 14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 16. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. 17. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit