38 C 168/2022-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 17. 6. 2005 smlouvu o půjčce na částku 15 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit částku (dále jen„ poplatek“) ve výši 9 960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Splátky žalovaný nehradil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o půjčce (č.l. 11) uzavřené dne 17. 6. 2005 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 9 960 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 24 960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. V případě úhrady v 52 splátkách je uvedena roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr 199,4%, výpůjční úroková sazba nebyla ve smlouvě uvedena. Ze zákaznické karty ze dne 16. 6. 2005 (č.l. 14) bylo zjištěno, že žalovaný jako svého zaměstnavatele uvedl [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec], svoji čistou měsíční mzdu 7 539 Kč, další příjmy domácnosti 14 500 Kč, nájem/inkaso 4 340 Kč, splátky půjček 1 600 Kč, výdaje na domácnost 4 000 Kč, celkem 10 240 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dle zjištění soudu informovala žalovaného o postoupení pohledávek na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s uvedením aktuální výše pohledávky vůči žalovanému 24 960 Kč v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 (č.l. 12). Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k plnění ze dne 29. 11. 2021 (č.l. 14-15, podací lístek na č.l. 16-17) se základním skutkovým a právním rozborem a celkovou výší pohledávky 57 036,24 Kč. 4. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 17. 6. 2005 smlouvu o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. V článku 1. Smluvních podmínek smlouvy o půjčce (dále jen„ Podmínky“) otištěných na zadní straně smlouvy je uvedena roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr 199,4 % ročně v případě splátek v 52 týdnech, chybí zde však jakékoliv bližší údaje ke způsobu stanovení této sazby. Podle článku 5. Podmínek se žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dohodli na přednostním započtení jakýchkoliv splátek na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku mělo dojít k započtení na vlastní částku půjčky. V souladu s článkem 8. měla právní předchůdkyně žalobkyně v případě neuhrazení splátky právo požadovat po žalovaném v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 se žalobkyně stala věřitelem pohledávky ve výši 24 960 Kč, o čemž byl žalovaný informován v zaslaném oznámení a současně byl vyzván k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení 5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), který se na právní vztahy mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně vzhledem k dataci jejich právních úkonů v této věci aplikuje, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 6. V souladu s ust. § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) musí smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona. 7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), který se vzhledem k dataci aplikuje ve věci postoupení pohledávky, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. 9. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, která následně pohledávku postoupila na žalobkyni, byla sjednána smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 a násl. obč. zák., vedle obč. zák. a o. z. se právní vztahy mezi účastníky řídí zákonem o spotřebitelském úvěru. Absence ujednání o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr v samotném textu smlouvy (RPSN je bez dalšího obsažena pouze v Podmínkách otištěných na zadní straně smlouvy) sice nezpůsobuje neplatnost smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru a pro nečinnost žalovaného ani neplatnost ujednání o úrocích (zde skrytých v souhrnném poplatku), soud však musí vždy, v nerovných vztazích mezi podnikatelem a spotřebitelem zvlášť, přihlížet ke kriteriu dobrých mravů. Soud sice nezpochybňuje smluvní autonomii účastníků soukromoprávních vztahů, ta ale nemůže být v případě vztahů ekonomicky nerovných subjektů zcela bezbřehá. Tato limitace nemůže být pro žalobkyni něčím neočekávatelným, shora citovaná judikatura je konstantní již téměř patnáct let. Nemravnost jednání právní předchůdkyně žalobkyně není dána pouze tím, že jí poskytnutý úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo půjček v roce 2007 (kromě obecného povědomí o výši úroků právní předchůdkyni žalobkyni jako podnikatelce v oboru jistě známé jako skutečnost obecně známá ve smyslu ust. § 121 o. s. ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz, kdy se sazba pohybovala okolo 14%), ale spočívá i v tom, že úrokovou sazbu svému klientovi (žalovanému) zatajuje a nedává mu tak možnost porovnat nabídku svou s nabídkami konkurenčními. Spravedlivým vůči spotřebiteli (žalovanému) se nejeví ani přednostní započtení splátek na souhrnný poplatek. Právě kombinace těchto tří faktorů činí ujednání o poplatku (fakticky zcela evidentně o úrocích) rozporné s dobrými mravy a ve smyslu ust. § 39 obč. zák. tedy neplatné. 10. S ohledem na neplatnost smlouvy soud tedy nemohl žalobkyni přiznat požadovaný poplatek, který je fakticky úrokem, byť částečně skrytým pod odměnou za zpracování a administrativním poplatkem. Soud se dále ztotožňuje se závěrem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích z rozsudku ze dne 11. 12. 2015 č.j. 60 ICm 3236/2015-25, potvrzeného rozsudkem Vrchního soudu ze dne 3. 5. 2018, č. j. 102 VSPH 90/2016-45, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč je neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o.z. a dále proto, že představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z. Krajský soud takto sjednaný zisk na straně zapůjčitele ve spotřebitelských smlouvách považuje za nepřiměřený. V daném případě formuláře smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru spojovaly možnost hotovostního vyplacení poskytnuté půjčky při podpisu smlouvy automaticky s povinností dlužníka (spotřebitele) hradit půjčku hotovostním inkasem v domácnosti dlužníka. Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní zápůjčka nemohla být splácena např. bezhotovostními převody) a představuje ze