38 C 344/2022-25 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 28. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce na částku 45 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit částku (dále jen„ poplatek“) představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za zpracování a částky za administrativní činnost v 18 měsíčních splátkách. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil celkem 24 533,35 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 20. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce na částku 16 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit částku (dále jen„ poplatek“) představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za zpracování a částky za administrativní činnost v 18 měsíčních splátkách. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil celkem 15 926,65 Kč. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 28. 3. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (č.l. 17 -18) soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 45 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 58 368 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 32 323 Kč, administrativního poplatku ve výši 11 028 Kč a částky za komfortní splácení 15 017 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 77 323 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 296 Kč s poslední splátkou ve výši 4 291 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 111,58 % a výpůjční úroková sazba činila 29% ročně. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že tato zápůjčka sloužila k refinancování původní zápůjčky ve výši 45 000 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 20. 12. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (č.l. 15 – 16) soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 16 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 14 178 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 3 921 Kč, administrativního poplatku ve výši 7 412 Kč a odměny za komfortní splácení 2 485 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 30 178 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 677 Kč s poslední splátkou ve výši 1 669 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 144,69% a výpůjční úroková sazba činila 29% ročně. Dále bylo zjištěno, že v zákaznické kartě ze dne 28. 3. 2019 k zápůjčce 45 000 Kč splatné v 18 měsíčních splátkách (č.l. 20) je uveden zaměstnavatel žalovaného [právnická osoba], [obec a číslo], měsíční výše čistých příjmů: 24 658 Kč, dalšího příjmu 20 000 Kč, celkem 44 658 Kč; měsíční výše výdajů: externích splátek zápůjček 0 Kč, interních splátek 1 677 Kč a dalších výdajů 10 000 Kč; v zákaznické kartě ze dne 20. 12. 2018 k zápůjčce 16 000 Kč (č.l. 19) je uveden zaměstnavatel žalovaného [právnická osoba], [obec a číslo], měsíční výše čistých příjmů: 23 684 Kč, dalšího příjmu 20 000 Kč, celkem 43 684 Kč; měsíční výše výdajů: externích splátek zápůjček 0 Kč, interních splátek 2 110 Kč a dalších výdajů 12 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dle zjištění soudu informovala žalovaného o postoupení pohledávek na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 s uvedením aktuální výše pohledávky vůči žalovanému 106 349,86 Kč v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 (č.l. 23). Dále soud z tabulky umoření (č.l. 21) zjistil, že na zápůjčku ve výši 45 000 Kč bylo uhrazeno od 28. 3. 2019 do 18. 12. 2020 celkem 24 533,35 Kč; z tabulky umoření (č.l. 22) soud zjistil, že na zápůjčku ve výši 16 000 Kč bylo uhrazeno od 20. 12. 2018 do 18. 12. 2020 celkem 15 926,65 Kč. Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění ze dne 3. 8. 2022 se základním skutkovým a právním rozborem a celkovou výší pohledávky 97 310,98 Kč. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s § 2392 odst. 1 větou první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 9. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy zápůjčce, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotř