15 C 298/2022-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 11 701 Kč spolu s příslušenstvím.. V žalobě uvedl, že dne 6. 7. 2021 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu poskytl úvěr ve výši 14 400 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádost a poskytl údaje, nazákladě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. Žalobce zjišťoval počet osob v domácnosti spotřebitele, výdaje domácnosti, čisté měsíční příjmy spotřebitele. Dále ověřil informace v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, a to ještě před jeho vyhodnocením. Žalobci bylo poskytnuto postupně 14 400 Kč, a to 6. 7.2021 - 6 000Kč, 12. 7. 2021 - 3 800 Kč, 21. 7. 2021 - 1 000 Kč, 22. 7. 2021 – 1 500 Kč, 21. 7, 2021 – 1 200 Kč a 9. 8. 2021 – 900 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby, a to“ klidné spaní za poplatek 110 Kč, informační SMS servis za poplatek 29 Kč. Žalovaný požádal o odklad splatnosti úvěru o 30 dní a splatnost nastala 6. 9. 2021. Žalovaný uhradil celkem částku 9 368 Kč, a to 30. 7. 2021 – 3240 Kč a 1. 10. 2021 – 6 128 Kč. Dále žalobci v důsledku prodlení žalovaného vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty. Žalovaný ke dni podání žaloby dluží žalobci nesplacenou pohledávku ve výši 15 481,73 Kč. Tato částka se sestává z jistinu 9 800Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1 762 Kč, poplatku za službu“ klidné spaní” 110 Kč. Poplatku za informační SMS servis 29 Kč, zákonný úrok z prodlení 1 225,73 Kč, účelně vynaložené náklady 2 555 Kč. Účelně vynaložené náklady odpovídají Sazebníku dle všeobecných obchodních podmínek a skládá se z násobku 73 krát náhrada 35 Kč Tyto náklady mohou činit maximálně 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. V tomto případě se jedná o 29 SMS, 33 emailů a 2 telefonátů. Dále žalobce uplatnil nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 11 701 Kč za prvních 90 dnů prodlení. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání řádně omluvil z důvodu nepřítomnosti v ČR. Uvedl, že nemá proti uplatněným nároků výhrady, vyjma vyčíslených nákladů řízení, protože se jedná o klasický typ formulářové žaloby, takže odměnu za 1 úkon by měla činit pouze 200 Kč. Dále požádal o umožnění splátek, protože nemá stálé zaměstnání. Pouze příležitostně pracuje v zahraničí. Dále uvedl, že již uhradil část jistiny ve výši 1 000 Kč a předložil potvrzení Komerční banky. 3. Podle § 2395 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 4. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla na základě návrhu na uzavření úvěrové smlouvy ze dne 6. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 14 400 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky, spolu s úrokem splatit nejpozději do 5. 8. 2021 RPSN byla sjednána ve výši 1269,72%. Úvěr byl žalované vyplacen postupnými platbami, jak vyplývá z dokladu a výpisu z bankovního účtu žalobce. Žalovaný před podáním žaloby uhradil žalobce z titulu uzavřené smlouvy částku 9 368 Kč. Po podání žaloby uhradil částku 1 000 Kč, kterou žalobce neprověřil ani po výzvě soudu, nicméně žalovaný platbu prokázal potvrzením banky. 11. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná tvrzení o tom, jakým způsobem shromáždil a zkontroloval informace, uvedené žalovaným Z žaloby však nevyplývá, jakým konkrétním způsobem byla tvrzení žalované o příjmech a výdajích ověřována. Žádné relevantní listiny označeny ani předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného, avšak ani jím tvrzené příjmy. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohlo mu být dáno poučení podle § 118a o.s.ř. 12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. 13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele př