38 C 13/2023-23 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím celkem ze 2 pohledávek s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovanou uzavřela po přezkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru. 2. Druhá smlouva o spotřebitelském úvěru (v žalobě nárok 1) byla uzavřena dne 3. 5. 2020, na jejím základě žalobkyně předala žalované v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou uhradit úrok za dobu trvání smlouvy (sazba 20,74 % ročně) ve výši 3 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč a dále uhradit poplatek za životní pojištění 480 Kč, v 80 týdenních splátkách po 491 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 11. 2021. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku 5 850 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 3. První smlouva o spotřebitelském úvěru (v žalobě nárok 2) byla uzavřena dne 26. 1. 2020, na jejím základě žalobkyně předala žalovanému v hotovosti částku 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou uhradit úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 4 600 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč a dále uhradit poplatek za životní pojištění 480 Kč v 60 týdenních splátkách po 700 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 3. 2021. Sjednané splátky žalovaná nehradil řádně a včas, uhradila pouze částku 18 605 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 4. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 5. Soud ve věci provedl listinné důkazy. V kartě zákazníka z 26. 1. 2020 (č.l. 14-15) byl dle zjištění soudu kromě osobních údajů žalovaného uvedeny výdaje měsíční: na bydlení 4 500 Kč, osobní výdaje 7 500 Kč, splátky úvěrů 2 800 Kč. Dále zdroj příjmů ze zaměstnání 12 701 Kč, státní podpora 8 404 Kč, výdaje ani příjmy nebyly doloženy žádnou listinou. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 26. 1. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (č.l. 16-17) soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 23 000 Kč, kterou se zavázala splatit do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč, úrokem ve výši 4 600 Kč (zápůjční úroková sazba 32,15% ročně), poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč, poplatkem za pojištění 600 Kč, tedy celkovou částku 19 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 700 Kč, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila dle smlouvy 215,79%. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 3. 5. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (č.l. 18-19) soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázala splatit do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, úrokem ve výši 3 400 Kč (zápůjční úroková sazba 20,74% ročně), poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč, poplatkem za pojištění 480 Kč, tedy celkovou částku 19 280 Kč v 80 týdenních splátkách po 491 Kč, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila dle smlouvy 168,56%. 6. Dále soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, o čemž byla žalovaná informována spolu s výši dlužné částky 58 225 Kč bez příslušenství v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 (č.l. 20), obě smlouvy o spotřebitelském úvěru byly identifikovány čísly. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o zápůjčce přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti na základě dvou smluv ze dne 1. 9. 2016, 27. 11. 2016 a 20. 2. 2017 celkovou částku 43 000 Kč a žalovaná se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za administrativní činnost, za hotovostní inkaso splátek, za pojištění a s úroky v celkové výši 38 280 Kč, v 60 a 80 týdenních splátkách od uzavření každé jednotlivé smlouvy, svůj závazek žalovaná ani v jednom z uvedených případů nedodržela a dostal se do prodlení se splácením zápůjčky. Uhradila celkem 24 455 Kč. Žalobkyně dne 7. 1. 2022 na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 13. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy zápůjčce, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.