38 C 185/2023-33 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 6. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 30 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit částku 36 303 Kč (dále jen„ poplatek“) představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za zpracování a částky za administrativní činnost v 78 týdenních splátkách. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil celkem 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze 14. 12. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně kromě jistiny ve výši 30 000 Kč požaduje poplatky ve výši 31 323,64 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5 601,48 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 4 750,63 Kč, úroky ve výši 23,79% ročně z 30 000 Kč a zákonné úroky. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze zákaznické karty ze dne 6. 9. 2020 (č.l. 10) bylo zjištěno, že je uveden zaměstnavatel žalovaného [právnická osoba], měsíčně výše čistých příjmů: 21 543 Kč, dalšího příjmu 10 000 Kč, celkem 31 543 Kč; měsíční výše výdajů: externích splátek zápůjček 0 Kč, interních splátek 0 Kč a dalších výdajů 4 500 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 6. 9. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (č.l. 11 - 12) soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 33 963 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 24 177 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a částky za komfortní splácení 8 286 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 66 303 Kč v 78 týdenních splátkách po 851 Kč s poslední splátkou ve výši 776 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 150,23 % a výpůjční úroková sazba činila 88% ročně. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 9. 2020 (č.l. 13-14) bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně informovala žalovaného o výši úvěru, celkové splatné částce, RPSN i úroku z úvěru. Z listiny zařazení zákazníka do pojistného programu z 6. 9. 2020 (č.l. 15) bylo zjištěno, že žalovaný přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě o životním pojištění. Z výplatních pásek za červen a červenec 2020 (bez uvedení zaměstnavatele a data; č.l. 16) soud zjistil, že měsíční čistý příjem žalovaného činil 21 621 Kč a 22 023 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2019 (č.l. 18) soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako operátor výroby v pracovním poměru na dobu určitou do 31. 10. 20219. Z dohody ze dne 1. 10. 2019 bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného byl prodloužen do 31. 10. 2020. Z potvrzení o přechodném pobytu (č.l. 17) bylo zjištěno, že žalovaný má povolen pobyt na území České republiky do 3. 12. 2029. Z nájemní smlouvy ze dne 1. 10. 2018 (č.l. 21 – 22) bylo zjištěno, že žalovaný je nájemcem byt v [obec] s měsíčním nájemným 7 000 Kč, náklady na energie si nájemce hradí zvlášť. Dále soud z tabulky umoření (č.l. 23) zjistil, že na úvěr ve výši 30 000 Kč bylo uhrazeno od 6. 9. 2020 do 12. 5. 2021 celkem 500 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 (č.l. 24) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku za ním postoupila dne 14. 12. 2022 žalobkyni; tato skutečnost byla zjištěna i ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 (ISAS) a seznamu pohledávek (č.l. 27). Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění ze dne 1. 6. 2023 (č.l. 28-29, podací lístek na č.l. 25) se základním skutkovým a právním rozborem a celkovou výší pohledávky 76 197,06 Kč. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 9. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit