38 C 186/2023-26 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 28. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 7 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu se zápůjčkou uhradit částku 8 251 Kč (dále jen „poplatek“) představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za zpracování a částky za administrativní činnost, v 52 týdenních splátkách. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný dluží podle žalobkyně na jistině 6 000 Kč, na poplatcích 6 875 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze 14. 12. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně kromě jistiny a poplatků požaduje kapitalizované úroky ve výši 619,08 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 572,33 Kč, úroky ve výši 18,48% ročně z jistiny a zákonné úroky z prodlení. Žalovaný uhradil pouze 1 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Bez omluvy se k ústnímu jednání nedostavil. Soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze zákaznické karty ze dne 28. 5. 2021 (č.l. 16) bylo zjištěno, že jako zdroj příjmů žalovaného je uveden příjem ze zaměstnání u společnosti , Anonymizováno, , měsíčně výše čistých příjmů: 18 021 Kč, dalšího příjmu domácnosti 11 000 Kč, celkem 29 021 Kč; měsíční výše výdajů: externích splátek zápůjček 0 Kč, interních splátek 0 Kč a dalších výdajů 14 000 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 28. 5. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (č.l. 17 - 18) soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 7 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 6 691 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 3 570 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a částky za flexibilní splácení 896 Kč a komfortní poskytnutí a splácení 725 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 15 521 Kč v 52 týdenních splátkách po 294 Kč s poslední splátkou ve výši 257 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 227,21 % a výpůjční úroková sazba činila 88% ročně. Dále soud z tabulky umoření (č.l. 19) zjistil, že na úvěr ve výši 7 000 Kč bylo uhrazeno od 28. 5. 2021 do 1. 6. 2021 celkem 1 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 (č.l. 20) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku za ním postoupila dne 14. 12. 2022 žalobkyni; tato skutečnost byla zjištěna i ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a seznamu pohledávek (ISAS). Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění ze dne 1. 6. 2023 (č.l. 22-23, podací lístek na č.l. 24) se základním skutkovým a právním rozborem a celkovou výší pohledávky 14 826,35 Kč.4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 28. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 7 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný měl spolu s jistinou uhradit v 52 týdenních splátkách částku 6 691 Kč, v této částce jsou zahrnuty kapitalizované úroky z úvěru ve výši 88% ročně, poplatky za poskytnutí a správu úvěru a poplatky za výběr splátek v hotovosti, označované žalobkyní za komfortní splácení. RPSN tak činila 227,21 %. Žalovaný vrátil žalobkyni 1 000 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 – , Anonymizováno, -, právnická osoba, . v. , Anonymizováno, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.10. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další) a nemě