38 C 231/2023-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „původní věřitel“), s žalovanou uzavřela dne 17. 12. 2008 smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, v částce 15 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná se zavázala spolu s půjčkou uhradit souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, tedy celkovou částku 25 440 Kč v 53 týdenních splátkách, přičemž poslední splátka (resp. trvání smlouvy) byla stanovena na 23. 12. 2009. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas a celkově byla z její strany uhrazena částka 12 280 Kč, jenž byla přednostně započtena na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka postoupena společnosti , Anonymizováno, dále jen „přechodný věřitel“), kdy k tomuto dni sestávala z částky 13 160 Kč na jistině a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 došlo k jejímu postoupení na žalobkyni, přičemž žalovaná byla o postoupení vždy informována.2. Žalovaná v podání ze dne 29. 10. 2013 uvedla, že proti doručenému platebnímu rozkazu nepodává odpor, svého dluhu si je vědoma, momentálně se nachází ve Vazební věznici v Liberci, kde čeká na odsouzení a nemá finanční prostředky na úhradu svého dluhu. Ráda by svůj dluh splácela částkou 300 Kč měsíčně.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o půjčce (č.l. 15) uzavřené dne 17. 12. 2008 mezi původním věřitelem a žalovanou soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázala splatit do rukou oprávněného zástupce původního věřitele spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 25 440 Kč v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 (ze systému ISAS) původní věřitel postoupil přechodnému věřiteli pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce, jak stojí a leží ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a o této skutečnosti spolu s celkovou výší pohledávky bez příslušenství k datu postoupení 26 584 Kč informoval žalovanou v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 (č.l. 17). Obdobně informoval přechodný věřitel žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2018 (č. l. 19), údaje o žalované a pohledávce byly rovněž uvedeny v příloze č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek – Seznamu postoupených pohledávek (č.l. 19). Žalobkyně dále zaslala žalované výzvu před podáním žaloby ze dne 11. 9. 2023 (č.l. 20), v níž požadovala kromě dlužné částky 13 160 Kč též zákonný úrok z prodlení od 1. 7. 2015 do zaplacení.4. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), který se na právní vztahy mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně vzhledem k dataci jejich právních úkonů v této věci aplikuje, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.5. V souladu s ust. § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) musí smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona.6. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.8. Soud má za zjištěné, že původní věřitel poskytl žalované na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 17. 12. 2008 v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala spolu s touto částkou vrátit původnímu věřiteli souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, tedy celkovou částku 25 440 Kč v 53 týdenních splátkách, svůj závazek nedodržela a dostala se do prodlení se splácením půjčky. Původní věřitel na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupil pohledávku za žalovanou na přechodného věřitele a ten následně stejným způsobem na žalobkyni.9. Mezi žalovanou a původním věřitelem, který následně pohledávku postoupil na přechodného věřitele a ten na žalobkyni, byla sjednána smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 a násl. obč. zák., vedle obč. zák. a o.z. se právní vztahy mezi účastníky řídí zákonem o spotřebitelském úvěru. Absence ujednání o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr v textu smlouvy sice nezpůsobuje neplatnost smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru a pro nečinnost žalovaného ani neplatnost ujednání o úrocích (zde skrytých v souhrnném poplatku), soud však musí vždy, v nerovných vztazích mezi podnikatelem a spotřebitelem zvlášť, přihlížet ke kritériu dobrých mravů. Soud sice nezpochybňuje smluvní autonomii účastníků soukromoprávních vztahů, ta ale nemůže být v případě vztahů ekonomicky nerovných subjektů zcela bezbřehá. Tato limitace nemůže být pro žalobkyni něčím neočekávatelným, shora citovaná judikatura je konstantní již téměř patnáct let. Nemravnost jednání původního věřitele není dána pouze tím, že jím poskytnutý úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo půjček v roce 2007 (kromě obecného povědomí o výši úroků původnímu věřiteli jako podnikateli v oboru jistě známé jako skutečnost obecně známá ve smyslu ust. § 121 o.s.ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz, kdy se sazba pohybovala okolo 13 %), ale spočívá i v tom, že úrokovou sazbu svému klientovi (žalované) zatajuje a nedává mu tak možnost porovnat nabídku svou s nabídkami konkurenčními. Spravedlivým vůči spotřebiteli se nejeví ani provedené (a v případě původního věřitele v obchodních podmínkách často uváděné) přednostní započtení splátek na souhrnný poplatek a právě kombinace těchto tří faktorů činí ujednání o poplatku (fakticky zcela evidentně o úrocích) rozporné s dobrými mravy a ve smyslu ust. § 39 obč. zák. tedy neplatné. Podle soudu lze ujednání o souhrnném poplatku (skrytém úroku) oddělit od ostatních částí smlouvy a smlouvu ze dne 11. 10. 2007 tak považovat za neplatnou pouze v části o souhrnném poplatku (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007). I kdyby však bylo nutné považovat za neplatnou celou smlouvu, bylo by třeba dospět k závěru, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák. a povinnost žalované vrátit zbytek jistiny by zde byla rovněž dána. Dle tvrzení žalobkyně i výpočtu soudu však žalovaná celkově uhradila částku 12 280 Kč a následným odečtením této částky od žalované částky ve výši 13 160 Kč soud získal částku 880 Kč. Žalovaná se dostala se splácením půjčky do prodlení, uhradila na jistině částku 12 280 Kč a soud proto přiznal žalobkyni částku 880 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně byl pouze částečný, a žalovaná se neúčastnila jednání před soudem ani se nijak nevyjadřovala k návrhu, a tedy jí žádné náklady nevznikly.11. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůta k plnění byla žalované stanovena v měsíčních splátkách ve výši 300 Kč, se ztrátou jejich výhody v případě neplacení řádně a včas, kdy režim a výše splátek vychází ze žádosti žalované, kdy má soud za to, že postupným plněním tohoto dluhu nebude žalobkyně z materiálního hlediska nepřiměřeně nepříznivě dotčena, a to s ohledem na zaplacení dluhu v přiměřené době.