Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 43 245,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou dne 8. 4. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 18 800 Kč s možností postupného čerpání. První splátka byla splatná dne 8. 5. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 13. 3. 2030. Žalované byla vyplacena na bankovní účet č. , č. účtu, dne 8. 4. 2025 částka 10 000 Kč a dne 6. 6. 2025 částka 8 700 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni půjčenou částku a dále úrok ve výši 22 900,66 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 366,85 Kč, poplatek za službu Presto ve výši 325,68 Kč, poplatek za službu Klidné spaní ve výši 109,85 Kč a poplatek za službu Informační SMS servis ve výši 28,85 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 814,01 Kč. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když si zjistila informace o její majetkové situaci a dále žalovanou prověřila v dostupných registrech.2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, soud zjistil, že dne 8. 4. 2025 účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 18 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 22 900,66 Kč, poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 366,85 Kč, poplatkem za službu Presto ve výši 325,68 Kč, poplatkem za službu Klidné spaní ve výši 109,85 Kč a poplatkem za službu Informační SMS servis ve výši 28,85 Kč vrátit formou pravidelných splátek nejpozději do 13. 3. 2030. RPSN je 1 066 %. Z Přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 8. 4. 2025 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka ve výši 10 000 Kč a dne 6. 6. 2025 částka ve výši 8 700 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, v roce 2025 byla žalovaná a že v dubnu 2025 byla na tento účet připsána částka ve výši 10 000 Kč a v červnu 2025 částka ve výši 8 700 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . soud zjistil, že žalovaná uvedla, že žije sama, její čistý měsíční příjem činí 36 494 Kč, výdaje dosahují částky 28 973 Kč a disponibilní příjem činí 6 027 Kč. Splácí půjčky u jiných společností částkou ve výši 6 000 Kč měsíčně, výdaje za bydlení činí 2 000 Kč a další výdaje činí 5 000 Kč. Dále soud provedl důkaz sazebníkem poplatků, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Z výzvy a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 1. 2. 2026.4. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí I v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.12. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně v žalobě uvedla, z jakých příjmů při posuzování úvěruschopnost žalované vycházela, ovšem již neuvedla ani nedoložila, jakým způsobem si tvrzené měsíční příjmy a výdaje žalované skutečně prověřila, např. vyžádáním pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, výplatních pásek, výpisů z bankovního účtu, atp. , jméno FO, listiny dokládající prověřování úvěruschopnosti žalované soudu předloženy nebyly.13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, je důsledkem takového postupu neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu, a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).14. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2991 odst. 1 o. z. tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalované (půjčeno 18 700 Kč, zaplaceno 0 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 18 700 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 11,5 % ročně z částky 18 700 Kč od 26. 9. 2025 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji shledal nedůvodnou (výrok II.).15. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla ve věci úspěšná z větší části a měla by vůči žalobkyni nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale žádné jí nevznikly (výrok III.).