Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 630 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný cestoval ve dnech 29. 12. 2025, 12. 1. 2025, 6. 2. 2025, 21. 10. 2025 a 28. 10. 2025 hromadným prostředkem žalobkyně - linkou č. , hodnota, , , Anonymizováno, bez platné jízdenky. Tímto jednáním porušil zákon a přepravní podmínky dopravce, který tak má nárok na zaplacení jízdného ve výši 5 x 26 Kč a přirážky (smluvní pokuty) ve výši 5 x 2 500 Kč.Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující a žalobkyně sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání, soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému bylo usnesení doručeno ve smyslu § 50m o. s. ř. dnem 23. 7. 2026. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil, soudu nic netvrdil ani nedoložil.Z předložených listinných důkazů, zejména z Hlášení o provedených přepravních kontrolách má soud za zjištěné, že žalovaný ve dnech 29. 12. 2025, 12. 1. 2025, 6. 2. 2025, 21. 10. 2025 a 28. 10. 2025 cestoval hromadným prostředkem žalobkyně. Byl kontrolován osobou pověřenou dopravním podnikem, která zjistila, že žalovaný cestuje bez platného jízdního dokladu. Proto bylo žalovanému v souladu se Smluvními přepravními podmínkami dopravního podniku uloženo zaplatit jízdné ve výši 5 x 26 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 2500 Kč.Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Žalovaný tím, že se pověřenému pracovníkovi dopravního podniku v pěti případech neprokázal platným jízdním dokladem, nesplnil povinnosti uložené dle ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (resp. povinnost uloženou dle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách), a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a dopravnímu podniku vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném vždy jízdné a přirážku, jejíž výše je stanovena smluvními přepravními podmínkami dopravního podniku v souladu s § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. (resp. v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb.). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 5 x 26 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 5 x 2 500 Kč. Žalobkyni dále náleží ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady nákladů v paušální výši určené dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění, tj. ve výši 2 x 100 Kč.