Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 139 785,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 5. 6. 2025 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 60 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný čerpal od žalobkyně finanční prostředky na svůj bankovní účet č. , č. účtu, dne 14. 8. 2025 v částce 1 400 Kč, dne 18. 7. 2025 v částce 7 681 Kč, dne 16. 6. 2025 v částce 12 900 Kč, dne 15. 6. 2025 v částce 4 100 Kč, dne 19. 6. 2025 v částce 1 Kč, dne 1. 8. 2025 v částce 58 Kč, dne 1. 8. 2025 v částce 1 000 Kč, dne 28. 6. 2025 v částce 3 900 Kč, dne 10. 8. 2025 v částce 2 596 Kč, dne 12. 8. 2025 v částce 2 632 Kč, dne 19. 6. 2025 v částce 1 Kč, dne 28. 7. 2025 v částce 7 664 Kč, dne 10. 6. 2025 v částce 2 900 Kč, dne 5. 8. 2025 v částce 44 700 Kč, dne 7. 7. 2025 v částce 6 664 Kč, dne 5. 6. 2025 v částce 1 000 Kč, dne 19. 6. 2025 v částce 2 100 Kč, dne 29. 6. 2025 v částce 1 696 Kč, dne 11. 8. 2025 v částce 16 855 Kč, dne 18. 8. 2025 v částce 2 500 Kč, dne 5. 6. 2025 v částce 9 000 Kč, dne 16. 6. 2025 v částce 12 900 Kč, dne 2. 8. 2025 v částce 1 000 Kč, dne 6. 7. 2025 v částce 6 822 Kč, dne 17. 7. 2025 v částce 5 500 Kč, dne 9. 6. 2025 v částce 1 000 Kč, dne 9. 6. 2025 v částce 10 000 Kč, dne 19. 7. 2025 v částce 4 193 Kč, dne 13. 8. 2025 v částce 1 400 Kč, dne 29. 7. 2025 v částce 1 918 Kč, dne 16. 6. 2025 v částce 12 900 Kč, dne 17. 6. 2025 v částce 300 Kč, dne 18. 6. 2025 v částce 3 900 Kč, dne 3. 7. 2025 v částce 5 623 Kč, dne 6. 8. 2025 v částce 2 596 Kč, dne 21. 7. 2025 v částce 5 122 Kč, dne 11. 6. 2025 v částce 11 400 Kč, dne 19. 6. 2025 v částce 2 658 Kč, dne 25. 7. 2025 v částce 4 829 Kč, dne 30. 6. 2025 v částce 2 263 Kč, dne 20. 7. 2025 v částce 4 300 Kč, dne 4. 8. 2025 v částce 2 200 Kč, dne 4. 9. 2025 v částce 3 159 Kč, dne 10. 8. 2025 v částce 2 404 Kč, dne 15. 8. 2025 v částce 1 400 Kč, dne 19. 8. 2025 v částce 455 Kč, dne 25. 8. 2025 v částce 17 289 Kč, dne 30. 8. 2025 v částce 2 220 Kč, dne 6. 9. 2025 v částce 17 876 Kč, dne 31. 7. 2025 v částce 7 400 Kč, dne 10. 6. 2025 v částce 11 200 Kč, dne 10. 7. 2025 v částce 4 374 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni půjčenou částku spolu s úrokem a dále poplatek za službu Presto ve výši 330 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 5. 1. 2026, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 6. 1. 2026. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 241 858,22 Kč. Žalobkyně uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, zejména žalovaného prověřila v registrech NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí. Žalovaný požádal soud, aby mu bylo umožněno plnění ve splátkách ve výši 1 000 Kč až 1 500 Kč měsíčně s ohledem na jeho finanční situaci.2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Oba účastníci se z jednání soudu omluvili, proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že dne 5. 6. 2025 účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 60 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit formou pravidelných denních splátek do 10. 5. 2030. RPSN je 2 015,01 %.4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije v domácnosti s další jednou osobou, jeho ověřený čistý měsíční příjem činí 104 405 Kč (žalovaný uvedl 35 000 Kč), výdaje dosahují částky 18 500 Kč (půjčky, bydlení a ostatní výdaje) a disponibilní příjem činí 19 277 Kč. Dále soud provedl důkaz sazebníkem poplatků, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru.5. Z potvrzení , právnická osoba, ., soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl v období červen 2025 až září 2025 žalovaný a v tomto období byla na tento účet připsána částka v celkové výši 301 958,22 Kč. Mezi účastníky nebylo sporné, že by žalovaný žalobkyni uhradil částku ve výši 280 699,62 Kč.6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.13. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně v žalobě uvedla, z jakých příjmů a výdajů při posuzování úvěruschopnost žalovaného vycházela, ovšem již neuvedla ani nedoložila, jakým způsobem si tvrzené měsíční výdaje a příjmy žalovaného skutečně prověřila, např. vyžádáním pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, výplatních pásek, výpisů z bankovního účtu, atp. Soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, když prověřování úvěruschopnosti proběhlo pouze formálně, je důsledkem takového postupu neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu, a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).15. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2991 odst. 1 o. z. tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 301 958,22 Kč, zaplaceno 280 699,62 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 21 258,60 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5 % ročně z částky 21 258,60 Kč od 6. 1. 2026 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Soud nevyhověl žádosti žalovaného o plnění ve splátkách ve výši 1 000 Kč až 1 500 Kč měsíčně, neboť žalovaný žádným způsobem nedoložil své osobní a majetkové poměry a soud tak nemohl přezkoumat odůvodněnost takového návrhu.16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl ve věci úspěšný z větší části a měl by nárok na náhradu nákladů v rozsahu 69,6 % (žalovaný byl ve věci úspěšný v rozsahu 84,8 %, neúspěšný v rozsahu 15,2 %), ale žádné náklady mu v tomto řízení nevznikly (výrok III.).