Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 51 950 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne , datum, Smlouvu o kontokorentu (dále jen „Smlouva“) na běžném účtu žalované, na základě žádosti o poskytnutí úvěru č. , Anonymizováno, ve znění dodatku z , datum, , do výše 50 000 Kč s úrokem 21,9% z jistiny za rok. Žalovaná se zavázala zajistit dostatek finančních prostředků na svém běžném účtu k automatické měsíční úhradě úroků a poplatků ke dni splatnosti. Žalovaná však smluvní podmínky neplnila, ocitla se v prodlení se splátkou ke dni 31. 12. 2024. Žalobkyně následně celý úvěr zesplatnila s účinností ke dni 10. 3. 2025. Žalobkyně po žalované požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč, kapitalizovaného běžného úroku ve výši 9 003,27 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 047,06 Kč a poplatků ve výši 1 950 Kč, a dále zákonného úroku z prodlení od 23.9.2025 a úroku ve výši 8,05% ročně od 23.9.2025.Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání soudu nedostavila, ani nepožádala o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpala žalovaná shora uvedenou částku, neplnila své povinnosti ze smlouvy, a je povinna uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je podrobně rozepsáno shora.Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná však nedostála svému závazku udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků a poplatků ke dni splatnosti. Žalobkyně následně s ohledem na neplnění povinnosti ze strany žalované zesplatnila úvěr v souladu se smluvními podmínkami a před podáním žaloby žalovanou opakovaně o zaplacení dlužné částky upomínala. Žalovaná v průběhu řízení skutková tvrzení žalobkyně nijak nezpochybnila. Výši úrokové sazby z úvěru soud považuje za přiměřenou. Žalobkyni dále soud přiznal ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 254,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 078 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 950 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 890 Kč ve výši 2 286,90 Kč.