Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 096 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, .) uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 10 000 Kč, se splatností do 12. 3. 2025 (prodlouženo do 25. 4. 2025), za poplatek ve výši 3 600 Kč a úrok ve výši 300 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr zaplatit, svému závazku ze smlouvy však nedostál, když nehradil řádně a včas. Z důvodu prodlení jí vznikla povinnost hradit poplatek za administraci prodlení, za náklady spojené s pozdním placením úvěru a smluvní pokutu ve výši 3 196 Kč. Žalobkyně současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k převedení pohledávky na žalobkyni.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a souhlasila s projednáním v nepřítomnosti; žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Vzhledem k pasivitě žalovaného soud v řízení vycházel z listin předložených žalobkyní a zjistil, že dne , datum, měla být uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi prvotním věřitelem , právnická osoba, . a žalovaným, na konci smlouvy je připojena vytištěná doložka “úvěrující” dne , datum, jednatel , Anonymizováno, a “dlužník”: dne , datum, 15:26:23, je uvedeno „podpis proveden SMS kódem“ , Jméno žalovaného, . Součástí smlouvy měly být obchodní podmínky, předsmluvní formulář spotřebitelských informací, z těchto listin plynou podmínky (náklady) sjednávaných úvěrových vztahů a doplňkové platby k poskytnutému úvěru. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno zaúčtování platby ve výši 10 000 Kč původním věřitelem (úvěrujícím) na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně dále doložila, že žalovaného opakovaně upomínala o úhradu formou SMS, e-mailu i písemně. Před podáním žaloby byl žalovaný taktéž o úhradu upomenut, byl doložen i poštovní podací arch a smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2025, kdy pohledávka byla převedena na žalobkyni.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako „nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.Podle čl. 25 odst. 1 eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle § 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Soud na základě provedené dokazování dospěl k závěru, že v řízení bylo postaveno najisto, že věřitel žalovanému poskytl 10 000 Kč na účet žalovaného. Soud však dospěl k závěru, že mezi věřitelem a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud po provedeném dokazování totiž dospěl k závěru, že v případě (návrhu) smlouvy o spotřebitelském úvěru se podle označení žalovaného v návrhu (i tedy z označení smlouvy jako takové) jednalo o žalovaného v postavení spotřebitele. V takovém případě zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu smlouvy. Ve smyslu § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti takového písemného právního jednání vyžaduje podpis jednajícího, tedy žalované (a stejně tak i věřitelem). Z provedeného dokazování soud zjistil, že dokument označený jako smlouva o spotřebitelském úvěru je opatřena doložkou, kdy za věřitele není uveden žádný podpis, v případě žalované je uvedena pouze doložka “podpis proveden SMS kódem” dne , datum, 15:26:23. Jedná se o jednání učiněné elektronicky, u kterého podle § 561 odst. 1 poslední věta o. z. platí, že jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. V případě doložky by se mohlo jednat o „prostý“ elektronický podpis. Soud však dospěl k závěru, že tímto „prostým“ elektronickým podpisem nedošlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť dokument nebyl elektronicky podepsán podle „jiného předpisu“. Jiným předpisem se myslí zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a nepochybně i přímo použitelné nařízení eIDAS. Uvedené předpisy sice umožňují užít k podpisu právního jednání tzv. prostý elektronický podpis (který však současně nijak nedefinují), tedy podpis prostřednictvím SMS kódu, soud však dospěl k závěru, že takový prostý elektronický podpis nemůže vyvolat žádané právní účinky, tj. platné uzavření smlouvy o úvěru. Tzv. prostému elektronickému podpisu totiž nelze přiznat účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu u doposud „standardní“ listinné písemné formy právního jednání. Samotné přímo použitelné nařízení eIDAS totiž ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem, kterým logicky tzv. prostý elektronický podpis není. Pokud by tzv. prostý elektronický podpis měl mít stejné účinky jako podpis vlastnoruční, nepochybně by součástí nařízení nebyl právě čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS, který dané účinky spojuje teprve s vyšší úrovní elektronického podpisu. Na tom nic nemění ani čl. 25 odst. 1 nařízení eIDAS. V daném případě, i pokud by bylo možné smlouvu považovat za uzavřenou, není zřejmé, zda od okamžiku podpisu smlouvy prostým elektronickým podpisem, nedošlo ke změně znění smlouvy o úvěru, protože prostý elektronický podpis nijak negarantuje, že by v textu smlouvy o úvěru nemohlo dojít ke změně. Není tedy ani zřejmé, jaká verze dokumentu je soudu překládána, stejně tak z doložky “podpis proveden SMS kódem” není nijak zjistitelné, že by dokument označený jako smlouva o úvěru uzavírala právě osoba žalovaného, neboť ničím není identifikována ani autentizována osoba žalovaná.Dokument označený jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, podepsán kvalifikovaným elektronickým podpisem nebyl, nelze přiznat účinky podpisu podle § 561 odst. 1 o. z. tzv. prostému elektronickému podpisu, protože se nejedná o elektronický podpis, se kterým by byly spojeny účinky vlastnoručního podpisu v písemné formě. Protože se zároveň jedná o podmínku, se kterou je spojena platnost právního jednání (§ 561 odst. 1 o. z.), nedošlo k platnému uzavření zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to i s přihlédnutím k nedostatečnému mechanismu ověření a určení identity žalovaného a stejně tak nedostatečné garance nezměnitelnosti obsahu právního jednání učiněného elektronickými prostředky.Soud z těchto důvodů prováděl dokazování pouze dokumenty, které se týkaly uzavření samotného tvrzeného smluvního vztahu a dále pak dokumenty, které se týkaly tvrzeného postoupení pohledávek.Nárok žalobkyně v rozsahu částky 10 000 Kč však bylo možné bez dalšího posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného podle § 2991 o. z., byl to žalovaný, kterému věřitel poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, aniž by k tomu byl důvod. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 10 000 Kč a co do úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) od 12. 5. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl ze shora uvedených důvodů, neboť nebylo prokázáno platné ujednání týkající se smluvní pokuty, poplatků a dalších nároků. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou podle § 1879 o. z.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 444,03 Kč, přičemž tato částka představuje 16,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,49 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,51 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 096 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.