Žalobkyně se v řízení domáhá po žalovaném zaplacení částky celkem 31 931,32 Kč spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 7. 6. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Tyto prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 20 071 Kč (sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 088 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč nebo z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 143 Kč) v celkem 78 týdenních splátkách po 450 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za duben a květen 2022, současně si ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný na svůj dluh z úvěrového smlouvy neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla s účinností ke dni 21. 10. 2025 postoupena žalobkyni.2. Žalovaný připustil, že úvěr si vzal s tím, že by se rád dohodl se žalobkyní na splátkách, kterými by úvěr splatil. K tomu uvedl, že je zaměstnán s příjmem ve výši 30 000 Kč měsíčně, jeho podstatné náklady na živobytí činí 15 000 Kč až 16 000 Kč měsíčně, nadto splácí své další dluhy.3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 9. 7. 2026. Žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila, k její podmíněné žádosti o případné odročení jednání nebylo možné přihlížet [k tomu viz § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.”)]. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Dne 7. 6. 2022 uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný úvěrovou smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný obdržel – s ohledem na sjednání doplňkové služby komfortního a flexibilního splácení – v hotovosti. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal zaplatit částku celkem 35 071 Kč, a to formou 78 týdenních splátek po 450 Kč s tím, že poslední splátka činí 421 Kč (k tomu viz úvěrová smlouva v elektronickém spisu CEPR).6. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je svobodný, zaměstnán jako dělník s čistým měsíčním příjmem ve výši 22 218 Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 30 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, jeho odhadované měsíční výdaje jsou 4 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně údaje sdělené žalovaným ověřila pracovní smlouvou a výplatními páskami za duben a květen 2022 (k tomu viz zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr v elektronickém spisu CEPR).7. Žalovaný na dluh z úvěrové smlouvy nezaplatil ničeho (k tomu viz tabulka umoření v elektronickém spisu CEPR).8. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky v elektronickém spisu CEPR).9. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.10. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).17. Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).18. Jak soud provedeným dokazováním zjistil, právní předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze příjem žalovaného, a to prostřednictvím výplatních pásek za duben a květen 2022, nikterak však již neověřovala výdajovou stránku žalovaného včetně jeho případného dosavadního dluhového zatížení. Řádné posouzení úvěruschopnosti však není možné bez reálného zjištění nejen pravidelných příjmů spotřebitele, ale i jeho podstatných, zcela základních, výdajů, které lze u každého rozumně očekávat (v tomto ohledu nutno upozornit na to, že odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 4 000 Kč se jeví excesivně nízkými, což mělo právní předchůdkyni žalobkyně vést k tomu, aby se úvěruschopností žalovaného detailněji zabývala). Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudila, neboť nikterak neověřovala jeho výdajovou stránku, v důsledku čehož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).19. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalovanému jako smluvní straně, která s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu uzavřela a které právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytla, podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (za podpůrného užití § 2993 o. z.) právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v tomto případě částky 15 000 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný při jednání před soudem namítl, že není schopen jistinu spotřebitelského úvěru vrátit žalobkyni naráz, soud postupem podle § 87 odst. 1 ZoSÚ určil, že žalovaný je povinen částku 15 000 Kč vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek, nezaplatí-li žalovaný byť jen jedinou splátku řádně a včas. Soud při určení výše měsíční splátky přihlédl k aktuálním měsíčním příjmům a podstatným výdajům žalovaného, jakož i k tomu, že jistina spotřebitelského úvěru bude žalobkyni vrácena v přijatelné době 3 měsíců.20. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, protože pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nejsou zbylé žalobkyní uplatněné nároky, opírající se o tuto smlouvu, důvodné, a to ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužného zůstatku jistiny, v důsledku čehož se žalovaný dosud nemohl ocitnout v prodlení.21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, a to v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch žalobkyně a žalovaného je takřka rovnocenný.