11 C 109/2022-69 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou ze dne 18.11.2020, podanou u místně nepříslušného Obvodního soudu pro Prahu 1, se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení: a) 16 780 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 635,01 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 236,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, s úroky ve výši 23,72% ročně z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, a b) 1 284 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 859,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 328,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 025,12 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, s úroky ve výši 20,98% ročně z částky 1 025,12 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, to vše na základě dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které žalovaný uzavřel s věřitelem ([příjmení] Credit), a na základě nichž věřitel poskytl žalovanému a) dne 23.1.2016 částku 10.000 - Kč, na níž žalovaný zaplatil 910 - Kč (do 18.2.2016) a b) dne 2.2.2015 částku 5.000 - Kč, na níž žalovaný zaplatil 6.800 - Kč (do 7.2.2016). Věřitel postoupil pohledávku žalobci, jemuž žalovaný přes výzvu již ničeho nezaplatil. 2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť jej nepodařilo doručit žalovanému. Soud účastníkům tento postup podle § 101 odst. 4 o. s. ř., i na základě postoje žalobce, navrhl a současně sdělil právní názor, z něhož následně v tomto rozhodnutí vycházel. 3. Žalobce stručně shrnuto uvedl (č.l. 2 až 5 a 51) že věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného v dostupných databázích a ve scoringovém modelu a neměl důvod pochybovat o údajích poskytnutých žalovaným. I kdyby však této své povinnosti nedostál, nemůže to mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Ani jeden z úvěrů nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu lichvy a tyto smlouvy, ani jejich části nejsou v rozporu s dobrými mravy. Žalobce poukazoval na konkrétní judikaturu podporující tento jeho názor. Soud ze spisu zjistil tyto skutečnosti. 4. a) věřitel ([právnická osoba]) poskytl žalovanému dne 23.1.2016 částku 10.000 - Kč (č.l. 35), na níž žalovaný do 18.2.2016 zaplatil celkem 910 - Kč (č.l. 2 druhá strana, dále„ p.v.“). Věřitel a žalovaný toho dne smlouvu o půjčce – spotřebitelském úvěru na poskytnutou částku s tím, že mu žalovaný v 58 týdenních splátkách po 305 - Kč, zaplatí celkem 17.690 Kč, tj. navýšení o 7.690 - Kč, tedy o 77% více, což představuje navýšení 69% ročně (vynásobením podílem 52 týdnů v roce ku 58 týdnům splácení), při RPSN 76% (č.l. 37). Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného (č.l. 34) věřitel uvažoval celkový čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 16.500 - Kč ze mzdy, s platebním termínem k 20. dni v měsíci, a výdaje 10.610 - Kč (na bydlení, telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení, nájem 4.200 - Kč), včetně výdajů na blíže neoznačené splátky úvěrů ve výši 810 - Kč resp. 3.500 - Kč. Použitelný příjem tak měl být 5.890 - Kč, z nějž bylo třeba platit měsíční splátku přesahující částku 1.220 - Kč. Tyto výdaje měly být doloženy výplatními páskami, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou dokladem SIPO, které předloženy nebyly. Žalobce nedoložil, jak konkrétně byla úvěruschopnost vyhodnocena. b) týž věřitel poskytl žalovanému předtím dne 2.2.2015 částku 5.000 - Kč (č.l. 37), na níž žalovaný do 7.2.2016 zaplatil celkem 6.800 - Kč (č.l. 4). Věřitel a žalovaný uzavřeli toho dne smlouvu o půjčce – spotřebitelském úvěru (č.l. 37), na základě níž věřitel poskytl žalovanému poskytnou částku s tím, že mu žalovaný v 43 týdenních splátkách po 188 - Kč, zaplatí celkem 8.084 - Kč, tj. navýšení o 3.084 - Kč, tedy o 62 % více, což představuje navýšení 84% ročně (vynásobením podílem 52 týdnů v roce ku 43 týdnům splácení), při uváděné RPSN 92% (č.l. 38). Při ověřování úvěruschopnosti (č.l. 33) věřitel uvažoval čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 9.500 - Kč ze mzdy s platebním termínem k 25. dni v měsíci, a výdaje 6.700 - Kč (na bydlení, telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení; na splátky úvěru mělo být placeno 1.000 - Kč). Použitelný příjem tak měl být 2.800 - Kč, z nějž bylo třeba platit měsíční splátku přesahující částku 752 - Kč. Tyto výdaje měly být doloženy výplatními páskami, nájemní smlouvou, výpisem z účtu a dokladem SIPO, které předloženy nebyly. Žalobce nedoložil, jak konkrétně byla úvěruschopnost vyhodnocena. 5. Dlužné částky žalovaný nevrátil a věřitel pohledávku postoupil žalobci, což žalovanému oznámil a marně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval. Právní posouzení 6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 7. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. (§ 9 odst. 1 a § 20 odst. 2 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném od 25. 2. 2013 do 30.11.2016). 8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). 9. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. [obec] na bilanci příjmů a výdajů ukazuje (viz body (4 a) a b))), že měsíční bilance žalovaného dlužníka byla mimořádně napjatá, neboť vyjma podpory při mateřské, resp. rodičovské dovolené nebyly další uváděné příjmy vůbec doloženy, a její kladná hodnota byla ohrožována nenadálými výdaji, které život přináší (například přechodný výpadek příjmu, či vzrůst výdajů při nemoci nebo nenadálé potřebě atd.). Rezervy nebyly dostačující. Žalobce nepředložil žádnou z listin, o něž se bilance opírá, ačkoli lze rychle, snadno a levně pořídit elektronickou kopii jakékoli listiny, které pak jsou standardní součástí úvěrové dokumentace. Není rovněž zřejmé, jak věřitel prověřoval, zda se žalovaný nechce nově zadlužit jen proto, aby splatil předchozí dluh, který zmínil, což je, při absenci dalších skutečností, indikace vysoce rizikového dlužnického chování, na nějž musí zareagovat každý věřitel vynakládající odbornou péči při posuzování úvěruschopnosti. Údaje o nákladech žalovaného jsou příkře odlišné, bez jakéhokoli vysvětlení. 10. Je pravděpodobné, že úvěrové zatížení bylo, přes opticky nízkou splátku, již od počátku neúměrné, neboť výdaje žalovaného byly podceněny. Žalobce těmto zjištěním oponoval jen tak, že uvedl, že úvěruschopnost byla posouzena řádně. Úvěrové zatížení, nepočítající mj. s potřebou tvorby rezerv na nečekané výdaje, je dlouhodobě neudržitelné beztoho, aniž by byl dán (a prověřen) předpoklad budoucího zvýšení bonity. Úvěr měl být přitom splácen více než rok, tedy delší dobu. S přihlédnutím k dalším výdajům, které se mohou vyskytnout nečekaně (např. zdravotní stav či nečekané škody), neodpovídala navržená splátka bonitě žalovaného. 11. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8:„ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; poslední znění § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. je přiléhavější než nynější text § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle zá