111 C 4/2020-56 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 31.8.2020 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 71 138 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 23.9.2019 do 24.9.2019 z částky 87 578 Kč ve výši 24,33 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 25.9.2019 do 24.10.2019 z částky 84 378 Kč ve výši 703,15 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 25.10.2019 do 25.11.2019 z částky 81 258 Kč ve výši 722,29 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 26.11.2019 do 5.2.2020 z částky 78 138 Kč ve výši 1 562,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 6.2.2020 do 18.3.2020 z částky 77 138Kč ve výši 899,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 19.3.2020 do 29.4.2020 z částky 75 138 Kč ve výši 876,61 Kč úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 30.4.2020 do 17.5.2020 z částky 73 138 Kč ve výši 365,69 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 18.5.2020 do zaplacení z částky 71 138 Kč, jakož i zaplacení smluvní pokuty ve výši 21 036,24 Kč a nákladů vymáhání ve výši 1 200 Kč, to vše na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 18.3.2019 na částku 30.000 - Kč, kdy žalobce tvrdil, že účastníci smlouvu uzavřeli při své podnikatelské činnosti a zápůjčka byla zesplatněna dne 1.9.2019. 2. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli dne 18.3.2019 smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 9) na základě níž žalobce žalovanému poskytl dne 21.3.2019 částku 30.000 - Kč (č.l. 18) s tím, že žalovaný v 24 měsíčních splátkách po 3.119 - Kč vrátí žalobci celkem 74.856 - Kč do 2. 4. 2021. 3. Žalovaný na zápůjčku zaplatil žalobci (č.l. 18) do zesplatnění 3.120 - Kč dne 12.6.2019 a 3.120 - Kč dne 24.6.2019 a po zesplatnění dne 24.9.2019 zaplatil 3.200 - Kč a dále 3.120 - Kč dne 24.10.2019; 3.120 - Kč dne 25.11.2019; 1.000 - Kč dne 5.2.2020; 2.000 - Kč dne 18.3.2020; 2.000 - Kč dne 29.4.2020 a 2.000 - Kč dne 17.5.2020 Celkem tak žalovaný zaplatil 22.680 - Kč 4. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, byla zápůjčka ke dni 1.9.2019 zesplatněna (č.l. 1 p.v.) K datu zesplatnění byl žalovanému navýšen dluh o všechny dosud nezaplacené splátky na částku 68.616 - Kč, dále o smluvní pokutu za prodlení se splátkami 1.808 - Kč, kdy v případě dvou splátek šlo o prodlení přes 15 dní a u dvou splátek o prodlení přesahující 30 dní. Dále byl dluh navýšen o smluvní pokutu [číslo] - Kč dle článku 8.1 a) a b) smlouvy (č.l. 11), za nezaplacení nové jistiny do 10 dní od zesplatnění (25% z nové jistiny). 5. Za 30.000 Kč poskytnutých dne 21.3.2019 tak žalovaný měl dlužit žalobci dne 12.9.2019 celkem 87.578 - Kč (68.616 Kč plus 17.154 - Kč a k tomu 1.808 - Kč, č.l. 1 p.v. a č.l. 18). 6. Žalobce požadoval i zaplacení další smluvní pokuty dle článku 8.7 smlouvy na č.l. 11 ve výši 0,1% denně z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení za dobu ode dne následujícího po zesplatnění do sepsání žaloby v celkové výši 21.036,24 Kč (č.l. 2). 7. Žalobce před schválením smlouvy o zápůjčce ověřoval ke dni 20. 3. 2021 finanční situaci žalovaného a zjistil, že žalovaný jako živnostník (č.l. 50) dle údajů Finančního úřadu podnikal v roce 2016 s ročním daňovým základem [číslo] - Kč (č.l. 48) a v roce 2017 se základem [číslo] - Kč (č.l. 49) Právní posouzení 8. Žalobce svůj nárok opíral o předloženou smlouvu o úročené zápůjčce, kterou měl žalobce uzavřít jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel. Podle zákona platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 občanského zákoníku). Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 občanského zákoníku). Bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce (§ 2394 občanského zákoníku). 9. Smlouva je právním jednáním a každé právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu (§ 547 občanského zákoníku). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). 10. Žalobce označoval smlouvu za„ podnikatelskou zápůjčku“, jejímž výslovně označeným účelem měla být„ investiční zápůjčka“. Podnikatelský status tohoto právního vztahu má plynout z toho, že žalobce je podnikatelem v oboru menších půjček a žalovaný je ve smlouvě označen Identifikačním číslem osoby ([příjmení]), které se přiděluje podnikatelům. 11. Jsou-li právním jednání porušeny principy dobrých mravů, uplatní se korektiv dobrých mravů i mezi podnikateli, a není vyloučeno ani užití ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany, jako je například právní úprava ochrany slabší strany (srov. bod 69 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.3.2021, č.j. 23 ICdo 56/2019-87 vydaný ve věci téhož věřitele; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na: www.nsoud.cz). Soud žalobce na tento právní názor Nejvyššího soudu upozornil dne 5.5.2021. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání ve smyslu § 588 občanského zákoníku (srov. bod 48 výše citovaného rozhodnutí 23 ICdo 56/2019). 12. Soud hodnotí uzavřenou smlouvu o úvěru jako právní jednání, které se příčí dobrým mravům, tedy jako právní jednání podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné. Jde o absolutní neplatnost právního jednání, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Rozpor s dobrými mravy je spatřován ohledně smlouvy jako celku, nejde tedy o rozpor s dobrými mravy ohledně oddělitelné části smlouvy nebo některého dílčího ujednání. Konkrétně rozpor s dobrými mravy spočívá v následujících aspektech: i) naprosto nepřiměřená výše úroku za poskytnutí úvěru – ten byl sjednán ve výši 74,6 % ročně, což se zcela vymyká jakékoli rozumné úrokové míře. V důsledku toho má dlužník, kterému byl poskytnut úvěr 30.000 - Kč, během dvou let zaplatit částku 74.856 - Kč (tedy o 44.856 - Kč více, než si půjčil), k čemuž přistupuje ii) celý arzenál smluvních sankcí, které se aktivizují v případě nesplacení byť jen části kterékoli splátky a v jejichž důsledku dluh enormně narůstá, konkrétně pak jde o to, že: a) při zesplatnění úvěru dojde k vytvoření tzv. nové jistiny úvěru, která se skládá z dosud neuhrazené jistiny a nezaplacených úroků, které přirostou ke dni zesplatnění (čl. 8 4 smlouvy na č.l.11), a dále b) není-li tato nová jistina zaplacena do deseti dní od zesplatnění, vznikne povinnost (čl. 8 smlouvy) zaplatit velmi vysokou smluvní pokutu ve výši 25% z nové jistiny mimo povinnosti zaplatit další smluvní pokutu za prodlení, přičemž c) v případě že není nová jistina zaplacena ani den po zasplatnění, nabíhá dle čl. 8 smlouvy další velmi vysoká smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z nové jistiny a dále d) má žalobce možnost požadovat úroky z prodlení, které ještě více navyšují dlužnou sumu. iii) Smlouva uzavřená adhezním způsobem je psána drobným písmem, text je velmi hutný, bez nějakého členění zvyšujícího srozumitelnost, celkově působí velmi nepřehledným dojmem. I v tomto provedení smlouvy a v její formě soud spatřuje zřejmý rozpor s dobrými mravy. 13. Má-li být věc stručně shrnuta, pak je třeba uvést, že žalobce žalovanému poskytl 30.000 Kč a poté co úvěr zesplatnil, protože jej žalovaný nesplácel řádně, žádal po žalovaném po uplynutí necelých 6 měsíců zaplacení 87.578 - Kč a úroky z prodlení (viz bod (5)), což představuje navýšení na 292 % za 6 měsíců. Ke dni podání žaloby, tedy po uplynutí 1,5 roku, pak žalobce žádal na žalovaném zaplacení celkem 92.174,24 Kč a úroky z prodlení, což představuje navýšení na 307 % za necelých 18 měsíců, což znamená navýšení 204% ročně. Ačkoli žalovaný zaplatil 22.680 - Kč, stále za poskytnutých 30.000 - Kč dlužil na základě žalobcem předložené smlouvy 92.174,24 Kč a k tomu úroky z prodlení. Toto navýšení vzniklé mj. neschopností žalovaného úvěr splácet, se jeví jako nepřiměřené a zakládá mimořádné okolnosti vedoucí ke konstatování absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. Jinými slovy žalovaný zaplatil tři čtvrtiny poskytnutého úvěru, přesto nyní má dlužit mnohem více, než byl jeho dluh v době poskytnutí úvěru, a má přitom vyhlídku, že jeho dluh rychlým tempem poroste dál a může dosáhnout během velmi krátké doby násobných částek. Přesně takto vzniká v České republice široká skupina beznadějně zadlužených osob, které nikdy nebudou schopny své dluhy splatit. Tím soud nijak nezpochybňuje starou římskou zásadu závaznosti smluv (pacta sunt servanda), nicméně dodržovat je třeba pouze takové smlouvy, které nejsou v rozporu s dobrými mravy. Smlouva, kterou vypracoval žalobce a nechal ji podepsat žalovanému, tako